Silentium (14)
„Tady si každej dělá, co chce,“ bouchl starosta o stůl v „obecní“ místnosti s petrolejkou, kterou právě sundal z lustru, pak ji pečlivě uhasil, rozsvítil baterku a chystal se s Marešem, který s...
Archiv měsíce: Říjen 2016
Silentium (13)
Barkas zastavil na kraji pole, ve stínu lesa. Asi tři sta metrů od něj se tyčily budovy velkého závodu, obehnané plotem, zdí a ostnatými dráty s výstražnými tabulemi, jako by se jednalo spíše o...
Čtvrtá dimenze a Václav II.
(Ukázka z připravované historické sci-fi.) Prolog: Byl český král Václav II, předposlední z Přemyslovců a dědeček Karla VI., ve spojení s vyspělejší civilizací? Proč tomu tak bylo? A bylo tomu tak? To nikdo neví,...
Silentium (12)
Na parkovišti před školou starosta právě vyndal ze zadního sedadla auta karton cigaret a chystal se zavřít dveře, když ho oslovil ze tmy jakýsi hlas, který mu připadal nepříjemně povědomý. Otočil se, ale i...
Oleg Vorotnikov aneb netalentovaný pan Ripley
Tak Karel Schwarzenberg na Orlíku ubytoval Ruskem stíhaného umělce Olega Vorotnikova. To stojí za úvahu. Pokud jde o mě, absolvoval jsem jen osm let dějin umění, na střední u PhDr. Bohumíra Mráze, na vysoké...
Silentium (11)
Chaos. Naprostý. Těch lidí. A světel. Těch světel a stínů, míhajících se všude kolem tím drobným deštným mžením v hlubokém temnu třetí hodiny ranní, všude, na obou březích potoka a strání nahoru, těch záblesků...
Silentium (10)
Déšť neustával, a když se ráno přišel starosta podívat na můstek, vedoucí na cestu ke starému Heřmanovi, spatřil, že je už skoro zaplavený hučícím potokem, voda se přelévala na šikmý svah placu, jemuž se...
Smrt není zlá, jen v letu mění křídla
Když mě napojovali v ÁRU na resuscitační přístroje, kromě nejasných vidin slyšel jsem hlas doktora „…nemáme ani na cigaretky…“ a mně, který jsem byl odvezen bez peněz narychlo z domova, dochází i v tomhle...
Silentium (9)
7/ „Já vás znám od nás ze vsi!“ naklonil se starý Heřman v čekárně jedné z ordinací městské nemocnice k muži naproti sobě a radostně se při tom usmál. Muž pozdvihl obočí a snažil...
Rozmary duše
Noční rapsodie po kouskách do vagónu naložené posouvají mimoděk myšlenky osamělé K odlehlým místům k nedostižnému cíli V ústraní pod rouškou tmy ožívají okamžiky vzletné V čase zapomnění Jemnocit přechází v laskavé orgie vzdoruje snažně...
Nejnovější komentáře