Pravidlo 11: Všechno zbytečné musí jít pryč
Miloslav Šimek na tuto větu kdysi odpověděl: „Tak já jdu,“ ale ještě dlouho zůstal. Pro vás tato výjimka neplatí. Ve vztahu k vlastnímu textu musíte být nemilosrdní.
Dodnes mě dokáže rozzuřit, když vidím nějakou českou televizní inscenaci, v níž jsou dlouhé záběry na někoho, jak přijíždí autem k domu, parkuje, zvoní, vchází do předsíně a následuje dialog:
A: „Dobrý den.“
B: „Dobrý den.“
A: „Tady si odložte.“
B: „Děkuji!“ (odkládá si)
A: „Ne, nezouvejte se, u nás se nezouváme.“
B: „Děkuji.“ (nezouvá se)
A: „Tak pojďte dál a posaďte se.“
B: „Děkuji.“ (sedá si)
A: „Dáte si něco k pití?“
B: „Ne, děkuji.“ (Varianta 2. je, že řekne ano, a pak se buď a) nalije koňak, v horším případě b) vaří se káva, zatímco se triviální slovní vata nastavuje, jak jen to jde.)
A: „Tak co vás ke mně přivádí?“
(Radujeme se, že se konečně dozvíme něco důležitého.)
B: „No, jak bych to jen řekl… Vlastně nic důležitého.“
(Přepínáme program, nadáváme scénáristovi, dramaturgovi, režisérovi i sobě.)
Daniel Koehler k tomuto tématu podotýká: „Existuje i pravidlo, kterému se říká: Zabijte své miláčky. Platí to obzvlášť ve filmu, kdy se obtížně točí složitá scéna, která se navíc velmi povede, ale ve finálním střihu se ukáže, že v rámci celku nefunguje. A celku se musí podřídit vše. Proto i takto vypiplaného miláčka dokáže dobrý režisér nemilosrdně odstranit.“
V literatuře platí totéž, snad jen s výjimkou vtipného dialogu.
Obzvlášť hrubá chyba je stvoření nějaké postavy, která se v díle na několika stranách objevuje, ale přitom neposouvá a nemění děj a její vypuštění neovlivní příběh (netýká se to jen drobných „žánrových“ figurek, které slouží např. pro vykreslení atmosféry). Taková postava musí jít pryč.
Škrtejte.
A až ze svého textu všechno zbytečné vyškrtáte, začněte škrtat znovu.
Odstraňte všechno, co skutečně neslouží k ději, co neobsahuje nějakou důležitou informaci nebo emoci, ke kterým se navíc ještě dále vrátíte a budete je nějak rozvíjet.
Když potřebujete mít hrdinu v jedné scéně v samoobsluze a ve druhé doma, opravdu není potřeba popisovat jeho cestu ze samoobsluhy domů, pokud se na ní nestane nic podstatného. Pokud vám tato rada přijde triviální, tím lépe. Bohužel jsem ale viděl už tolik rukopisů, kde mají autoři pocit, že musí vyprávět všechno pěkně po řadě a nic nevynechávat, že mám „Dobrých dnů“ a „Tady si odložte“ načerpáno na deset životů.
Prodírat se takovou spisovatelskou vatou je příšerná nuda.
Nepište vatu.
Skutečný spisovatel dokáže velkoryse napsat:
„Následující tři měsíce se nic důležitého nestalo.“ (Stephen King: TO)
…a pokračovat dál.
© Stanislav Hudský, 2010
Nejnovější komentáře