Pozdravy z Tahiti
Paul Gauguin: Tři Tahiťané, 1899
Tady ti
posílám pozdravy z Tahiti,
kde tančím v trávový suknici
– dělám si legraci, sedni si,
v reálu
sedím zas v tom starým lokálu
v laciný špeluňce v Karlíně,
zapíjím pivem stesk po víně,
po tobě,
moc se mi zastesklo po době,
kdy jsme si slovy, i bez hlesu
notovali jako z partesu,
po čase,
kdy náš vztah byl poznat na hlase
a kdy mezi námi doslova
neležela skála Žižkova,
nevíme,
odkud a kam dneska míříme,
ztratili jsme někde na dráze
cit pro to být ještě v obraze,
bloudíme,
všude kde, kdy a kam chodíme,
míjíme východy z bludiště,
necháváme si je na příště,
bez cílů,
ve stopách náhod a omylů,
každý sám ve tmě, co zazebe,
bez tebe, beze mě, bez sebe,
v bludišti
na cestách z ulice k jevišti
a potom z jeviště do stoky,
kde pijem laciné patoky,
stýská se
mi po tvé blízkosti, po kráse,
po večerech, které přechází
do něhy, nikoliv do frází,
strádáme,
oba si po někom stýskáme,
každý však po jiné osobě:
ty po mně, no a já po tobě.
© Stanislav Hudský, 2016
Knihy autora:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||||
Nejnovější komentáře