Pravidlo 36: Své postavy musíte znát zcela dokonale
Dobrý autor buduje jednotlivé postavy své knihy podobně, jako herci budují charaktery svých jednotlivých rolí. Snaží se postavu skutečně poznat, představit si, jaké měla mládí, kam chodila do školy, v jakém sociální prostředí vyrůstala, co všechno ji mohlo potkat dříve, než takříkajíc vstoupila na scénu vašeho díla.
Někteří autoři si ke svým postavám vedou celý rozsáhlý poznámkový aparát, včetně dat narození, genealogických pavouků a mnoha detailů, které jsou pro jejich hrdiny typické. Je to nutnost, protože u delších románů nebo složitých detektivek už nedokáže nosit všechny tyto věci v hlavě ani sebegeniálnější autor.
(Edgar Wallace si například nikdy žádné poznámky nedělal, diktoval „z jedné vody na čisto“ — ale měl na udržování faktografie speciální asistentku, která pak v jeho dílech vyhledávala chyby v detailech a souvislostech a podle jejíchž připomínek se texty následně upravovaly.)
Pokud píšete něco většího a tento problém nemáte, myslím, že to nesvědčí ani tak o vaší fenomenální paměti, ale spíše o tom, že nemáte své postavy dopodrobna promyšlené. Jejich chování pak může čtenáři připadat nepřesvědčivé, nelogické či vás dokonce může usvědčit ze smrtelného hříchu nepravděpodobnosti. („Nevěřím tomu, že by ta holka skočila najednou ve dvanácté kapitole z okna, když v desáté prohlásila:…“ atd.)
Orson S. Card konzultoval většinu svých posledních textů z cyklu Enderovy hry ještě před jejich definitivním vydáním se svými fanoušky na internetu a přiznal, že mu pomohli odchytat desítky logických či faktografických chyb.
© Stanislav Hudský, 2010
Knihy autora:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||||
Nejnovější komentáře