Poslední tango na Vinohradech
Probouzím se a před ranním chladem schovávám tělo do vyhřátých útrob peřiny. Přece jen se ale přemluvím a vstávám.
Rychle si beru připravenou podzimní sadu. Ponožky, trenýrky (Calvin Klein!), spodní triko, vrchní triko s dlouhým rukávem, manšestrové kalhoty.
Popoháním drobotinu… Rychle se všichni vystřídat při čištění zubů. Vyčurat, zhasnout světla.
Plyn je vypnutý?
Všechno je připraveno k odchodu.
Ještě zavřít okno. Venku se klube další krásný den babího léta. Načechranými beránky probleskuje blankytná modř.
Dnes si ještě užijeme tepla! Aladin hlásí 24 °…
Spodní triko letí dolů. Vytahuji už oplakané sandály a mikina zůstává na věšáku.
Sbíháme ze schodů. Rychlé polibky na rozloučenou a úprk na tramvaj…
Vstupuji třetími dveřmi za řidičem – vedle nich na červeném laku svítí čerstvě vyškrábaný piktogram pohlavního aktu.
Pobaveně se uvnitř vozu rozhlížím po cestujících a odhaduji, zda si malůvky všimli a jaká asi byla jejich reakce. Snad dvacetiletá slečna se zřejmě baví podobně a právě zkoumá mne.
Vtom mi to dochází! Po zádech i jinde mne mrazí čirá hrůza zalévaná potoky úzkostného potu. Rudnu a blednu zároveň. Sklápím oči k zemi. Neodvažuji se již podívat na osazenstvo vozu. Jistě na mě zírají všichni. Na mě a – stejně jako já – na mé nohy. Ano, moje nohy hovící si v bavlněných ponožkách pochmurně probleskujících dnes tak olbřímími otvory kožených sandálů!!!
Neznalost neomlouvá. Ta pravda drtí…
(Pozn. editora: Poslední záznam z deníku dr. Matěje Kloudného. Deník byl nalezen manželkou pana doktora při vypořádávání pozůstalosti. Pan dr. Kloudný byl 15. 1. 2017 po 75 dnech bezvýsledného pátrání prohlášen za nezvěstného.)
Nejnovější komentáře