Díky havárce jsem přišel o tchyni

(Jazykový kout aneb Kujme jazyk, dokud je živý!)

Co se týče slovní zásoby, není na tom čeština oproti jiným jazykům vůbec špatně. Se svým (přibližně) čtvrtmilionem slov je bohatší než francouzština a jen o něco chudší než němčina (kde jsou ovšem jako samostatná slova počítány i pro němčinu typické složeniny dvou a více různých slov).

Běžný Čech ovšem vystačí se zhruba třemi tisíci slov a někteří politici a novináři (zdá se) nepotřebují ani to.

Příslušníci dvou posledně jmenovaných skupin se však rádi profilují jako „profesionálové“. Nebylo by tedy od věci, kdyby profesionálně používali i svůj mateřský jazyk. A pro začátek by stačilo, aby jej začali používat přinejmenším trochu logicky a alespoň v jednom případě svou slovní zásobu trochu rozšířili.

Mluvím o jednom z nejběžnějších slov, které používají ve zcela absurdních spojeních a jímž je slovo díky.

Dennodenně se dozvídáme, že díky tsunami přišly o život stovky lidí, díky hospodářské krizi přibylo nezaměstnaných a díky proreformní vládní politice se zmenšil spotřební koš průměrného českého důchodce o dvě stě korun. Přátelé penzisté! Neděkujte! Vaše vláda to pro vás udělala ráda!

Proto zvláště našim politikům připomínám, že až budou zase řečnit nad věnci, měli by se rozhodně vyhnout větě:

Díky Adolfu Hitlerovi byly vyvražděny miliony Židů.

Mohli by totiž za ni být stíháni podle

261a zákona č. 140/1961 Sb. (schvalování genocidy).

Televizní redaktory bych zase rád upozornil, že za větu: „Díky havárii autobusu zahynulo čtrnáct lidí.“, se jim příbuzní obětí mohou přijít poděkovat ručně.

Všem těmto Pánům much, totiž pardon, Pánům slov, proto nabízím na této stránce zcela bezplatně a bez licence k alternativnímu použití několik krásných českých výrazů, které obohatí nejen jejich slovník, ale dodají jejich textům i tolik žádanou „šťávu“. Jsou to především obraty:

naštěstí, zásluhou, vinou, následkem, v důsledku, vlivem, působením, shodou okolností, naneštěstí, kvůli, rozhodnutím…

…a mnoho dalších variantních vyjádření za použití podstatného jména v sedmém pádu.

Díky

Slovo díky je dobré používat jenom tehdy, když je komu a za co děkovat. Mělo by se tedy vztahovat k nějaké konkrétní živé osobě či lidem, kteří udělali cosi, co přineslo nějaký jasný prospěch ostatním.

Třeba:

Díky pražským policistům se povedlo prakticky vymýtit kapsářství z centra Prahy. (Tato věta je sice absurdní, ale stylisticky správná.)

Nebo:

Díky strýčkovi jsme nemuseli jít pěšky, ale mohli se svézt z nádraží jeho trabantem.

A protože věřící považují i Boha za živou bytost (a někteří to dokonce výslovně zdůrazňují slovy: „věřím v živého Boha“, jako by snad někdy nějaký idiot věřil v Boha mrtvého), je zcela namístě i věta:

Díky Bohu jsme cestu strýčkovým trabantem přežili ve zdraví.

(Upozorňuji, že vyjádření s čárkou, tedy: „Díky Bohu, cestu strýčkovým trabantem jsme přežili ve zdraví.“, používá dvouslovné spojení ve tvaru citoslovce a je pro křesťana nevhodná, ledaže by vyznával víru v živé citoslovce.)

Naštěstí

Samozřejmě, že důsledný ateista Bohu neděkuje ani omylem, považuje ho za abstraktní ideu, a proto by místo „Díky Bohu“ použil výraz naštěstí, shodou okolností, případně v důsledku, např.:

Naštěstí se nám čtrnáctého dne naší pouti zjevilo v poušti něco, co věřícím připadalo jako „anděl“, a ukázalo nám to cestu k oáze. Tam začalo shodou okolností z nebe pršet cosi, čemu říkali „mana“, a v důsledku tohoto neobvyklého přírodního úkazu naše karavana putování přežila. Zaplať evoluce!

Zásluhou

Místo slova díky můžeme též použít slovo zásluhou, i když samozřejmě musíme rozlišovat – například: přestože my osobně se můžeme dostat z kriminálu v důsledku vzpoury spoluvězňů a rádi bychom řekli „jejich zásluhou“, fakt, že ten den povraždili všechny dozorce, jistě nelze označit – alespoň v demokratickém státě – za záslužnou činnost.

Zásluha, chápána v jemnějších nuancích, je totiž slovem vnímaným jakožto ocenění, které se poskytuje za službu (chápej: činnost, jež někomu konkrétnímu posloužila), a to zvláště za takovou službu, která je vykonána ve prospěch určité společnosti či její dominantní části.

Slovo zásluhou se proto logicky vztahuje k záslužným činnostem:

Místo: „Československo vzniklo v roce 1918 díky T. G. Masarykovi,“ můžeme (alespoň my, Češi) regulérně napsat: „Československo vzniklo v roce 1918 zásluhou T. G. Masaryka,“ ostatně tak praví i zákon (Lex Masaryk: Zákon č. 22/1930 Sb.: „T. G. Masaryk zasloužil se o stát.“).

Slovo zásluhou proto rozhodně využijeme v souvětí, kdy bychom se opakovali a přitom je komu děkovat za činnost záslužnou, takže namísto:

Díky hasičům jsme zachránili ze stromu zatoulanou kočku, ale jaké bylo naše překvapení, když jsme pak díky hasičům našli na stromě i ztraceného dědečka!

napíšeme:

Zásluhou hasičů jsme zachránili ze stromu zatoulanou kočku, jaké však bylo naše překvapení, když jsme pak díky jim našli na stromě i ztraceného dědečka!

(Případně: „…když jsme pak jejich vinou našli na stromě i toho zatraceného dědečka!“)

Vinou

Opakem ke slovu díky je výraz vinou. Je to výraz, na který jako by se v médiích v poslední době zcela zapomnělo, a já jen doufám, že se mi ho tímto článkem podaří opět vrátit do fóra. Používáme ho tehdy, když nějaká konkrétní živá osoba či lidé způsobili cosi jednoznačně negativního:

Vinou tunelářů přišel stát již přibližně o bilion korun. (Díky čemuž je pan Kožený za vodou.)

Právě politici jsou však mistři v tom, jak házet vinu na někoho jiného – ale protože jsou zároveň opatrní, používají často tento výraz zavádějícím způsobem. Tvrdí:

Díky poslaneckým přílepkům se stal z navrhovaného zákona právní paskvil.

To je špatná věta. Ale dobře by nebyla, ani kdyby prohlásili:

Vinou poslaneckých přílepků se stal z navrhovaného zákona právní paskvil.

Ne, ne. Zase špatně. Správně by tato věta měla znít:

Vinou poslance Bendy, který k textu připojil tzv. přílepek, se stal z navrhovaného zákona právní paskvil.

(Ale tomuto tvrzení se politik vyhne, protože si nechce znepřátelit vlivného činitele, který sedí v parlamentu za různé strany již pětadvacet let a dokonce nikdy v životě nedělal nic jiného než poslance.)

Ke slovu vinou lze pak již jen podotknout, že musí být důsledně psáno jen s jedním en, a nikoliv se dvěma, jak se občas stává, ovšemže s výjimkou věty:

Vinnou klobásou jsme získali tasemnici.

(Klobása je v tomto případě sice vinná, nikoliv však vinna, vinen je řezník, klobása je nevinná, a to nejen v případě, že byla za vinnou jen vydávána a ve skutečnosti se jednalo o klobásu jiného typu, tedy klobásu ne-vinnou, ale i tehdy, pokud byla skutečně klobásou vinnou – vinen je v každém případě jen výrobce či dodavatel, klobása je vždy zcela bez viny. Je ta čeština ale krásný průser, viďte?)

Následkem, v důsledku

Kdybychom chtěli mluvit o poslaneckých „přílepcích“ k zákonům, pak nemůžeme používat výrazy díky ani vinou. Přílepky opravdu nemůžeme z ničeho vinit, ledaže bychom byli schopni je odsoudit a případně potrestat, a děkovat jim začněme až poté, co se nám nějaké přílepky nastěhují do sousedství a přijdou se nám představit s flaškou ryzlinku. Pokud bychom je chtěli výslovně uvést, tak musíme použít výraz následkem nebo v důsledku:

Následkem poslaneckých přílepků se stal z navrhovaného zákona právní paskvil.

V důsledku poslaneckých přílepků se stal z navrhovaného zákona právní paskvil.

Tyto výrazy také použijeme, když popisujeme dopady přírodní katastrofy, neboť ani přírodní katastrofa nemůže prohlásit: „Milé lidstvo, cítím se hluboce vinna a je mi líto všech tvých obětí, ale nemohla jsem si pomoci. Býti katastrofou jest má přirozenost. Snad se v příštím životě narodím jako šťastná událost nebo alespoň výhra ve sportce!“ Proto použijeme věty jako:

Následkem tsunami přišly tisíce lidí o střechu nad hlavou.

V důsledku orkánu byla půlka města srovnána se zemí.

Vlivem

Zatímco orkány a tsunami jsou většinou okamžité, nebo trvají jen velmi krátký časový úsek, pro působení něčeho, co trvá více hodin či dnů, použijeme slovo vlivem.

Tedy nikoliv:

Díky lobbistům tabákových firem zákon o omezení kouření neprošel.

Ale:

Vlivem lobbistů tabákových firem zákon o omezení kouření neprošel.

(Předpokládáme tak ovšem trošku naivně, že ovlivnit poslance trvá lobbistům tabákových firem alespoň o něco déle než blesková vlna tsunami.)

Podobně:

Vlivem vytrvalých dešťů došlo k rozsáhlým povodním.

Vlivem nízké tlakové níže nad Azory bolelo našeho Azora celou dovolenou ucho a v důsledku jeho vytí jsme si vůbec neodpočinuli.

Působením

Slovo působením je vhodné použít všude, kde jde o dlouhodobější proces:

Působením půdní eroze došlo v průběhu zhruba dvou set let ke zničení většiny zemědělské půdy a v zemi vypukl hladomor.

Nebo:

Působením této strany došlo k naprostému rozvratu důvěryhodnosti dolní komory.

Hodnocení a personifikace

Vina a díky se tedy vztahují k lidskému působení. Ale jsou zároveň výrazy hodnotícími. Postrádá proto jakýkoliv smysl tvrdit, že:

Díky rozhodnutí městského zastupitelstva se budou popelnice vyvážet vždy ve čtvrtek.

Či naopak:

Vinou rozhodnutí městského zastupitelstva se budou popelnice vyvážet vždy ve čtvrtek.

Je totiž úplně jedno, jestli se odpad odváží ve středu či ve čtvrtek.

I když nějaký konkrétní člověk může zcela pochopitelně prohlásit:

Vinou rozhodnutí městského zastupitelstva teď musím vstávat každý čtvrtek v sedm, abych vystrčil popelnici před barák, přitom čtvrtek byl jediný pracovní den v týdnu, kdy jsem si mohl přispat, protože v ten den mohu chodit do práce až na jedenáctou!

Samozřejmě jsou i ustálené fráze. Třeba: vinou osudu či právnická floskule: řízením osudu (všimněte si však, že tradiční překlad vis maior je: vlivem vyšší moci). Osud totiž v různých lidových pohádkách vystupuje jako fyzická osoba (podobně jako Láska, Rozum apod.) a jde tedy o personifikaci. A pokud cokoliv personifikujeme, můžeme to následně i vinit, jakkoliv je to občas absurdní a jakkoliv to nejčastěji slouží jen k „vyviňování se“ („Ctěný soude, cítím se zcela nevinen, to je jen a pouze vina mých genů, že jsem se narodil zcela bez svědomí a morálních zábran, a stal se tak prezidentem!“).

Shodou okolností, naneštěstí

Píšeme-li pohádku nebo jsme-li advocatus diaboli nebo věříme-li skutečně na Osud, jakožto živou bytost, pak je opět toto použití slov díky či vinou oprávněné (a dost to o nás vypovídá), vhodnější je však použít sousloví: shodou okolností. Právníci však vědí, že nejen shodou okolností by normální soudci nebrali větu „Můj klient, ctěný soude, je zcela bez viny a je jen shodou okolností, že si nemohl pomoci a musel spáchat sérii brutálních vražd,“ vážně.

Z vlastního života však vím, že:

„Shodou okolností jsem ráno nasedl na Proseku na špatný autobus, který mě místo na metro odvezl do Malešic, kde jsem po půlhodině čekání naneštěstí opět přesedl na špatný autobus, který mě zavezl do Štěrbohol. Následný návrat do centra s vybitým mobilem a bez zapomenuté peněženky byl dvouhodinovým martyriem a řediteli společnosti Philip Morris, který na mě v důsledku toho čekal čtyři hodiny u počítače, se tímto upřímně omlouvám.“

Mnohem upřímnější by však bylo použít hned na začátku sousloví v sedmém pádu: „Vlastní blbostí…“ či v pádu šestém skutečně upřímné: „V důsledku kocoviny, způsobené včerejším flámem…“

Od dob Standy Grosse ale stejně není v Čechách možno říkat něco „upřímně“, protože si lidé ihned myslí, že lžete.

Kvůli

Místo slov díky a vinou můžeme použít také slovo: kvůli. Ale opět se často zapomíná na to, že ač jde již dnes o běžnou tzv. sekundární předložku, přece jen je odvozena od vůle a vůli může mít jen nějaká osoba či skupina osob, v historickém kontextu pak zejména panovníci, zastupitelské sbory apod. Je proto správné napsat:

Kvůli vládě došlo k podpisu smluv bez čekání na rozhodnutí Ústavního soudu.

Nebo:

Kvůli prezidentovi byly omilostněny tisíce vězňů.

Ale není správné napsat:

Kvůli amnestii prezidenta byly omilostněny tisíce vězňů.

Vůlí prezidenta totiž bylo udělit milost a tuto vůli realizoval amnestií. Jeho amnestie však žádnou vůli nemá, a pokud mluvíme o amnestii bez prezidenta, napíšeme opět třeba „v důsledku amnestie“. Také je nesmysl napsat:

Kvůli otrokům byly zisky tamních plantážníků vyšší než v Evropě.

Otokům totiž byly vždycky zisky plantážníků zcela ukradené, a kdyby mohli prosadit svou vůli, museli by se plantážníci rychle zdekovat.

Slovo kvůli je však již v češtině i vzhledem ke své krátkosti natolik ustálenou předložkou, že třeba pro větu: „Kvůli dešti jsme se běželi schovat do altánku.“ budeme jen těžko hledat variantu, která by nezněla šroubovaně, byť takto personifikujeme déšť.

Protože čeština není jazyk logický, ale analogický, nechme to tak a nedrbejme se levou rukou za pravým uchem.

(Literárním tvůrcům však doporučuji raději stručné: Začalo pršet. Běželi jsme do altánku. Či personifikující, leč jazykově ladné, až baladické: Déšť nás zahnal do altánu.)

Rozhodnutím

Místo díky, všude tam, kde jde o zaujetí neutrálního stanoviska komentátora a přitom píšeme o člověku či skupině, která má rozhodující pravomoci, použijeme slovo rozhodnutím.

Rozhodnutím členů představenstva se zvyšují odměny členů představenstva o deset procent. (Výkřiky v jednací místnosti: O patnáct! O dvacet! Re, tutti, boty!)

Zvláště u různých senátů, komisí apod. je pak slovo rozhodnutím vhodnější než kvůli, neboť např. Ústavní soud může rozhodnout o něčem osmi hlasy ku šesti, nemá tedy jednotnou vůli, ale přece jen vydal jasné rozhodnutí.

Další podstatná jména v sedmém pádu

Naposledy, nikoliv však v poslední řadě (Vidíte, že i v češtině umíme říci: last but not least, jak dobře neví Václav Klaus!), se nám otevírá namísto nesprávného použití slova díky obrovský prostor možností, pokud využijeme podstatných jmen v sedmém pádu. A nejen, že se tak vyhneme floskulím. Budeme i stručnější a náš jazyk bohatší.

Podstatná jména v sedmém pádu jsme již použili v minulých příkladech (zásluhou, vinou, následkem, vlivem, působením, rozhodnutím…)

Proto již jen několik příkladů:

Díky exekuci jsme byli připraveni o veškerý majetek. / Exekucí jsme byli připraveni o veškerý majetek.

Díky tunelování státní firmy si přišli na neuvěřitelné peníze. / Tunelováním státní firmy si přišli na neuvěřitelné peníze.

Díky soudu byli zločinci po právu potrestáni. / Zločinci byli soudem po právu potrestáni.

Atd. atd., myslím, že si rozumíme.

A tak tedy na závěr již jen noticka k názvu tohoto článku:

O moji tchýni se nebojte, i přes tu hroznou havárii je ta baba vinou moderní medicíny stále živá a zdravá jako rybička!

***

Poznámky pro detailisty:

* Variantní vyjádření uvedená v tomto výkladu neobsahují slova stejných slovních druhů. Některá jsou sekundárními předložkami, některá podstatnými jmény, některá citoslovci, a nejsou proto často zaměnitelná bez vlivu na flexi a pořadí dalších větných členů. Zpět do článku.

** Věta o logických a analogických jazycích je samozřejmě jen víceméně studentský vtípek pro lingvisty. Vůbec se to netýká synonym, antonym, ani logiky výpovědi. Odkazuje na spory jotistů a ypsilonistů v devatenáctém století a je zároveň narážkou na to, že čeština není jazyk fonetický, ale fonologický. Hodně zestručněno znamená označení fonologický jazyk to, že ho zapisujeme jinak, než ho slyšíme. Vím, že se touto poznámkou degraduji do pozice kavárenského intelektuála, kterému již zcela přeskočilo, ale mě prostě tyto kraviny baví. Snad pro vás bude tento článek přínosný i přes mé pubertální vtípky. ; -)

© Stanislav Hudský, 2013

Knihy autora: