Abstrakce je mnoha lidmi považována za supermodernu, přestože je to víc než stoletá starožitnost. Někdo tvrdí, že jí nerozumí, ostatně jako všem ismům z počátku 20.století. Skutečnost je ale taková, že on vlastně nechápe ani obrazy starých mistrů, i když je přesvědčen, že ano. Poznat, co je na plátně zobrazeno – portrét, zátiší, krajina – neznamená porozumět. Přitom abstrakci nemusíme chápat vůbec. Stačí, když nás zaujme, vzrušuje, inspiruje nebo naopak dráždí, popuzuje, vzbuzuje nesoulad. Jsem smířen i s tím, že v někom vyvolává třeba i soucit. S autorem.
Výhodou myši je, že malý obrázek se dá rozkliknout na celou obrazovku.
Jak řekl klasik, malíř na svůj pracovní předmět přidává, fotograf naopak ubírá. To platí i o abstraktní fotografii.
Některé snímky vypadají jako by byly namalovány štětcem. Aspoň tak mi to připadá.
Každý povrch má nějakou strukturu. A když se k tomu připočte i „struktura“ počítače…
Počítač je skvělý grafik. Před ním se cítím jako dysgrafik.
Fotografie je náhoda. Řízená náhoda. Náhoda je mým spolupracovníkem.
Možná, že se některé fotovýtvory blíží k malířským ismům – třeba k surrealismu. Jenomže fotka za to nemůže, že my to tak vidíme.
Rozlišujeme obrazy konkrétní a abstraktní. Když nás na podzim zaujme koruna stromu se svými podivně zkroucenými větvemi a odmyslíme si, že jde o konkrétní věc, pak je to čirá abstrakce.
Existuje i geometrická abstrakce. Fotografie se s tím vyrovnává po svém.
Někdy nám fotka něco – nebo snad někoho – připomíná. Je to ale podobnost čistě náhodná.
… a kdo se nebojí, otevře trojdílný web www.milos-krmasek.netstranky.cz (www.milos-krmasek-2.netstranky.cz, www.milos-krmasek-3.netstranky.cz)
© Miloš Krmášek, 2016
Knihy autora:
Nejnovější komentáře