Facka
Řada našich politiků si jezdí do zahraničí za peníze daňových poplatníků. Když na to novináři poukáží, vymlouvají se, že jeli jen jako soukromá osoba. Budiž. Ale co když…
Měl jsem velké štěstí, že se mi jako prvnímu podařilo hovořit s předsedou parlamentního výboru hned po skončení zasedání.
„Pane předsedo,“ zeptal jsem se ho, „k jakému závěru dospěl výbor ohledně toho…“ odkašlal jsem si, pak dořekl: „toho incidentu?“
„Abychom vás informoval pravdivě, a o nic jiného nám nejde,“ řekl předseda výboru, „zapůjčím vám záznam z dnešního jednání. Můžete si jej přečíst a uvidíte, že jsme celou záležitost správně vyřešili,“ a podával mi archy papíru.
Uveřejňuji zde záznam jednání výboru, ustanoveného k vyřešení oné politováníhodné události.
Předseda: Pánové, otvírám dnešní zasedání našeho výboru, na programu máme jediný bod: zaujmout stanovisko k neblahé události, která se stala představiteli naší země při návštěvě v zahraničí.
2. člen: Jakých pár facek?
Předseda: Pánové, to není legrace. Prosím, zachovejte důstojnost odpovídající vážnosti situace. S incidentem jste byli seznámeni, prosím nyní o vaše stanoviska.
5. člen: Ovšem náš představitel tam byl jako soukromá osoba! Nebyl tam na státní návštěvě.
4. člen: Tak proč se tím zabýváme? Je to soukromá záležitost, a my do toho nemáme co mluvit.
Předseda: Tak jednoduché to není. Pochopte, že nikdo nesmí políčkovat veřejné představitele jiných zemí.
4. člen: A soukromé může?
Předseda: Ano, soukromé může, to je záležitost pouze těch dvou lidí.
2. člen: Jakých pár facek?
3. člen: Teda bít naše lidi nám nebudou.
Předseda: Jsem rád, pánové, že jsme našli společnou řeč.
3. člen: Navrhuji, abychom s nimi přerušili diplomatické styky. Uzavřeme jim hranice pro turisty, pro obchod, pro investice. Dokud z toho oni nevyvodí patřičné závěry.
Předseda: Obávám se, že to nemůžeme udělat. Jednak by to poškodilo spíše nás a pak, tím bychom přiznali, že tam náš představitel nebyl jako soukromá osoba.
5. člen: Poslyšte, já se v tom zcela neorientuju. Co je s tím dotyčným, který se dopustil toho… ehm, poklesku?
Předseda: Je zatčen. Jde o to, jak se mají tamní policisté na něj dívat. Je odlišný úhel pohledu, zpolíčkujete-li veřejného představitele cizí země, a jiný úhel pohledu, když zpolíčkujete soukromou osobu. Proto chtějí znát závěr jednání našeho výboru.
5. člen: Čili náš představitel tam jel jako soukromá osoba, ale my máme zaujmout stanovisko, jako by tam byl zpolíčkován jako oficiální osobnost. Pochopil jsem to správně?
Předseda: Ano. A je plně v naší kompetenci, pro jakou variantu se rozhodneme.
5. člen: Ovšem to je prožluklá situace.
2. člen: Jakých pár facek?
3. člen: Obávám se, že náš kolega z opoziční strany svými výkřiky z polospánku naše jednání pouze diskredituje. Měli bychom ho vyloučit z výboru.
4. člen: To v žádném případě! Pokud vám vadí náš styl politiky, vystupte si z výboru sám.
Předseda: Pánové, prosím zklidněte se. Mimochodem, ona to není tak úplně nesmyslná myšlenka. Přerušuji jednání našeho výboru na dobu polední přestávky. Sejdeme se zde opět ve 14 hodin.
***
Předseda: Pánové, pokračujeme v jednání našeho výboru. Vrátil bych se k návrhu, který zde padl před obědem. Nechám o něm hlasovat. Kdo je pro? Všichni. Nikdo proti? Nikdo se nezdržel? Děkuji a dnešní jednání prohlašuji za ukončené.
Tady končil zápis z jednání. Pohlédl jsem na předsedu a zeptal se ho:
„A jaké stanovisko tedy zaujal výbor k tomu incidentu?“
„K jakému incidentu?“ otázal se nechápavě předseda výboru, udiveně zavrtěl hlavou, vstal a odcházel.
Knihy autora (v prodeji):
Nejnovější komentáře