Pravidlo 3: Vaším ideálním čtenářem jste vy
Jistá divačka si při prvním promítání Chaplinova Kida všimla, že Chaplin má u jedné scény slzy v očích, a ironicky ho komentovala jako autora, který dojímá sám sebe. Chaplin nechápal:
„Jak bych mohl věřit, že dílo bude dostatečně silné pro diváky, pokud není dostatečně silné ani pro mě?“
Podle mé zkušenosti píší nejlépe lidé, kteří svým dílem skutečně žijí, autoři, prožívající existenci svých postav natolik, že se stávají téměř reálnými osobnostmi jejich skutečného života, ti, co se svými hrdiny trpí, trápí se a jsou jimi zcela fascinováni.
Jestliže budete mít při nějaké scéně, kterou zrovna píšete, slzy v očích, není to příznak změkčilosti, znamená to opravdovou emoci a je dost pravděpodobné, že výsledkem vaší práce bude i to, že se tato emoce alespoň částečně přenese na čtenáře.
Žádný zralý a vyrovnaný člověk se nestydí za to, že dal v nějaké vypjaté situaci najevo své city. Chladnou nezúčastněnost přenechme androidům z Blade Runnera.
Čímž nemyslím, že je nutno se dojímat nějak programově. To je jedna z nejpřímějších cest ke kýči.
Uděláte-li vtip, pak by měl být tak dobrý, aby, až se příště k textu vrátíte, vás samotné opět pobavil. Jinak ho vyškrtněte. S největší pravděpodobností nebude připadat směšný ani vašim čtenářům.
Budování literárního díla z pozice nezaujatého profesionála, který jen musí poskládat dokonale vytvořené části do dokonalého celku, je sice možné teoreticky, ale nevěřím, že by tento způsob někdo skutečně provozoval v praxi.
Milan Kundera má tendenci pozorovat svoje postavy zvnějšku a až s necitelnou ironií, ale i ironizování je koneckonců vztah. Jeho požadavek na důsledné oddělování autora a díla směřuje spíše do oblasti interpretační, než tvůrčí.
Vladimír Páral či Ludvík Vaculík se v některých svých starších dílech rovněž snažili o zacházení s postavami tak trochu jako s laboratorními potkany, umísťovanými do různých prostředí a situací, aby pak zkoumali, jak budou reagovat, a obdobných postupů bychom v literatuře našli mnoho. Většinou se však vždycky jednalo o experimentování z pozice autora, který toho má už hodně za sebou.
Proto mohu jen odkázat na heslo, které je v úvodu tohoto textu a v souladu s pravidlem 1 k němu dodat:
Experimentujte jakkoliv a s čímkoliv, pokud budete cítit, že byste sami něco takového někdy chtěli číst.
© Stanislav Hudský, 2010
Knihy autora:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||||
Nejnovější komentáře