Autor: Jan Krucký

Vrták se se skřípěním pomalu otáčí přímo uprostřed zatuhlého mozku.„Ach bože, ještě je tma.“Kapitán Kolbaba zaostří na rozpité zelenkavé čárky vlevo na nočním stolku.„Kurva, půl třetí…“Sebere bzučící, skučící telefon a otočí ho displejem k...

Hommage Robert Merle * Mu zazmatkovala. Byla matkou teprve podruhé a tudy, podél těchto břehů, s dětmi ještě neplula. Ding… dong! Ding… dong! Tupé, v pravidelném rytmu se opakující údery, jež se za ní...

BALADA VRŠOVICKÁ Dvě z půlnoci a náměstí vymetené. Nikde živáčka. Ušatý kalous kdesi poblíž sípá. Jen tady… Tady z poza sloupu vybatolila se postava. Komíhá se jaksi v neposlušném rytmu… Otáčí se ke kostelu,...

Herrman Knuth si protřel ospalkami zalepené oči. Tělo bez ptaní vyletělo z postele a ústa sykla bolestí. I když se kosti pod suchou, sivou kůží už ponenáhlu obalovaly masem, přece každý pohyb bolel. Nohy...

Dost času, a tak jsem zvolna proplouval kolem přecpaných výloh. Značky – výrobce – jsem většinou neznal, ale zábavné zdálo se mi odhalovat pomalu vnitřní logiku řazení obchodů skrze spletité chodby obchodního centra. Stejně...

Paříž 1789 „Tak, co nás čeká dál?“ Jeho Veličenstvo, Ludvík XVI. se shýbl a pod stolem podrbal za ušima malého chlupatého psíka, který se mu tulil k sametovým střevícům. „Poslední, Monsignore,“ tiše pronesl sekretář,...

Miládka Miládka dočetla ten dopis. Položila ho na stůl. Sundala si brýle a promnula kořen nosu. Vzdychla, složila ruce na kolena a opřela se. Židle malinko zaskřípala. „Tak,“ oslovila velkého černého kocoura rozvalujícího se...

Věrnost je věcí, kterou si Ferdinand vzal při svatbě za svou. Do dneška by ho ani nenapadlo, že by mohl Anežce, jak se říká, zahnout. Upřímně řečeno, při tělesné i duševní konstituci vypěstované manželčinou...

Páteční Joshua „Už toho mám fakt dost! Podívej, je pátek, osm hodin večer. Já kvůli práci zůstal doma a poslal děti se ženou na chalupu,“ zesílil hlas, „tak už mě, ksakru, nevolej a nech...

Kolega Janek, tady od vedle, má takový jeden skvělý obraz doma. Nedávno zemřelý umělec. Už jméno! Abstraktní kompozice. Menší, přece však reprezentativní formát. Visí si nad ořechovou komodou a pomalu, ale jistě nabírá na...

Ráno aneb Con dolore crescendo Probrat se z ranního snu. Protáhnout se. Posadit se, vstát, opřít se o pelest a narovnat záda. Promnout si oči a vyrazit do koupelny. Sprcha, vyčurat, ještě ve vaně...

Prolog Podíval se do zrcadla. Lepší už to nebude. Jizvy po neštovicích nezažehlí, tak proč by žehlil šaty. Usmál se. Však jeho septimánům na nějakém tom faldu nesejde. Je čas vyrazit, musí ještě projít...

Žhavý nedopalek se míhal kolem nově otevírané krabičky. Vytáhl cigaretu, vklínil mezi rty a ještě doutnajícím oharkem si ji zapálil. Zamáčkl ho do šedavé hromádky v broušeném popelníku uprostřed stolu a celou tu dobu...

Veliká spousta lidí. Moc lidí. Míhají se kolem mě. Vstávám každé ráno už v pět. Vzpomenu si na pohádku, kterou jsem poslouchal před spaním. Já vím, že už jsem na pohádky velký, ale když...

Probouzím se a před ranním chladem schovávám tělo do vyhřátých útrob peřiny. Přece jen se ale přemluvím a vstávám. Rychle si beru připravenou podzimní sadu. Ponožky, trenýrky (Calvin Klein!), spodní triko, vrchní triko s...