Co můžeme očekávat od Epizody VIII? – Díl první

V těchto článcích – ne rozdíl od mnohých jiných, kterých je plný internet – vůbec nebudu spekulovat o tom, co (ať už náhodou nebo záměrně) „uteklo z kuchyně“ samotných tvůrců. Chci se zde zamyslet poněkud obecněji – a ti z vás, kteří čtou můj seriál o psaní fantastiky (a zvláště pak nepřehlédli jeho poslední díly o alternativních historiích a vůbec všemožných paralelních a fiktivních světech) můžou tyto úvahy vzít jako určitou konkretizaci všeho toho obecného o tvorbě svébytných světů a vesmírů. Konec konců, Star Wars přesně takovýmto velmi sofistikovaným fiktivním světem je.

Na začátku nelze jinak než se vrátit zpět k Epizodě VII.

Pokud jde o moje hlavní výtky vůči tomuto filmu, tak je lze shrnout následovně:

1) Úplně nejzásadnější (a dle mého názoru přímo na první pohled patrnou) věcí je značné narušení dosavadní logiky světa Star Wars, kdy zcela netrénovaní lidé bravurně zacházejí s lightsaberem a málem porazí hlavního padoucha. U Rey je ještě možné, že nějaké šermířské zkušenosti má (s tou jakoby tyčí či co to je se od počátku ohání dost zručně), ovšem profesionální stormtrooper podle mého umí sice slušně střílet, ale určitě neumí vzít meč (a to jakýkoli) pořádně do ruky úplně stejně, jako by v zacházení se sečnými a bodnými zbraněmi (mečem, kordem, šavlí…) pohořeli třeba příslušníci našich jednotek v Iráku, a tudíž by si s lightsaberem spíš ublížil, než že by byl nebezpečný svému protivníkovi.

Ovšem i u té Rey je na můj vkus hooodně divné, že v souboji málem „zrušila“ zkušeného forceusera, který je vnuk Vadera, trénoval ho Luke a poté ho roky cvičil jiný silný forceuser v používání temné strany. Tohle nedává smysl, resp. je to v rámci dosavadní logiky tohoto světa zatraceně přes čáru, šíleně přehnané – a divím se, že to skalní fanoušky Star Wars zas až tolik nepohoršuje a neřvou kvůli tomu daleko více.

Jak Finn, tak hlavně Rey při souboji s Kylem Renem jasně využívali temnou stranu (hněv a nenávist), což je zas poněkud dost proti dosavadní logice Star Wars, že toho jejich soupeř nevyužil – nebo se alespoň sebeméně nepokusil využít.

A vůbec samotné chápání používání Síly v Epizodě VII je náhle poměrně jiné, než bylo v této sáze doposud. Ano, obzvláště silný force-user i nepříliš trénovaný či zcela netrénovaný (jako byl Luke v Epizodě IV, případně jeho otec Anakin v Epizodě I) mohl ve velice vypjatých chvílích tak nějak „instinktivně“ Sílu úspěšně použít. Vždy to ovšem bylo buď výjimečné a tak nějak „jednorázové“ (zničení Hvězdy smrti), či k tomu sice docházelo opakovaně, ale vždy ve velmi specifických situacích (závodnická kariéra malého Anakina). Je také třeba si uvědomit, že v případě Lukea v Epizodě IV ale už nešlo o osobu absolutně netrénovanou, protože během cesty k Alderaanu mu Obi-Wan nějaké základy vysvětlil, a dokonce ho už začal cvičit, navíc při zničení Hvězdy smrti Lukovi radil a částečně jej „vedl“ právě hlas Obi-Wanova ducha.

Oproti tomu Rey zcela úspěšně použije tzv. „mindtrick“, což je už hodně vysoký „level“ z hlediska používání Síly, aniž by bylo sebeméně vysvětleno nebo aspoň naznačeno, kde se vůbec mohla dozvědět o tom, že něco podobného existuje a dá se používat, protože tato povědomost nebyla mezi obyvateli „předaleké galaxie“ běžnou věcí, a už vůbec těžko toto očekávat od obyvatele toho největšího galaktického zapadákova – a ještě navíc v situaci, kdy byl za Impéria jedijský řád prakticky vyhlazen a po Endoru podle všeho sice došlo k nějakému pokusu o jeho obnovu, která ale (jak vyplývá ze samotného filmu) patrně nedopadla příliš úspěšně, takže to na všeobecnou povědomost obyvatelstva (a zvláště pak obyvatelstva galaktických západákovů) o rytířích Jedi i Síle sotva mohlo mít příliš velký vliv. Nechť si laskavý čtenář porovná, jak málo (v podstatě nic) o Síle věděl Luke před svým setkáním s Obi-Wanem, a dokonce i Anakin coby dítě – který žil ve zcela jiné situaci, v éře galaktické republiky, ke které Jediové neodmyslitelně patřili – jenom proto, že vyrůstal na okraji galaxie, měl o Řádu Jedi, natož pak o Síle jako takové, povědomost dosti minimální (a to málo, co věděl, ještě bylo silně zkreslené). Tím divnější potom je, že Rey nejen, že věděla o existenci nějakých mindtricků, ba dokonce i o jejich souvislosti s používáním Síly, ale také že hned napoprvé dokázala tuto schopnost u sebe úspěšně vyvolat a neméně úspěšně použít.

Ano, je možné (což se – doufám – dozvíme v Epizodě VIII), že Rey jako dítě nějaký jedijský výcvik absolvovala, pak je ovšem dosti divné a v podstatě silně nelogické, proč nepoužívala mindtricky (případně i další schopnosti forceuserů) už dříve – mohla třeba dávno donutit toho překupníka, pro kterého pracovala, aby jí platil daleko lépe, nebo aspoň nějakým „šestým smyslem“ vždycky ve vraku najít něco, co je opravdu cenné, a tudíž to bude i dobře zaplacené.

Ano, je možné, že tato nelogičnost bude v Epizodě VIII (případně v Epizodě IX) nějak rozumně (nebo aspoň rádobyrozumně) vysvětlena. V tomto se musíme nechat překvapit.

2) Možná ještě větším nedostatkem je podle mého naprostá absence hodně charismatického záporáka. Darth Vader v Epizodě IV má charisma, že by ho mohl nakládat do pytlů a prodávat za korunu kilo, což se tedy o Kyleovi Renovi nedá říct ani náhodou. Velmi slibný začátek (zastavení blasterové střely) je v dalším průběhu filmu absolutně promarněn a Ren se postupně stává spíše komickou figurkou, takovým jakýmsi „Darth Jar Jarem“, kterému se divák v podstatě především směje, než že by z této postavy měl mrazení v zádech. I v případě, že by Kylo Ren měl být z hlediska logiky „nejnovější trilogie“ pouhým „lepším poskokem“, něčím na způsob Darth Maula či hraběte Dookua, tak je to stále těžký propadák, jelikož jednomu ani druhému se se svým (na)charismatem nemůže ani přiblížit.

Ano, ve „staré trilogii“ je v Epizodě V (a především pak v Epizodě VI) pro diváka zajímavým zjištěním, že Darth Vader ve skutečnosti ani náhodou není tím „ultimátním zlem“, ale pouze pravou rukou ještě většího „zlouna“. Problémem ovšem je, že za prvé v Epizodě VII je tento fakt prozrazen velmi brzy – ačkoli na straně druhé, ať by byl prozrazen jakkoli pozdě, pro fanouška celé ságy by nebyl vůbec ničím překvapivým, protože to prostě ve Star Wars takto chodí a vždycky chodilo. Velkým překvapením pro každého, kdo aspoň něco málo o Star Wars ví, by naopak bylo, pokud by se během filmu dozvěděl, že Kylo Ren je hlavou celého New Orderu a nad sebou už nemá vůbec nikoho. Pokud ale už byl takto zachován jeden za základních modelů (ne-li přímo klišé) Star Wars, i s tímto motivem (ne)překvapení (totiž že Kylo Ren není ten úplně nejzáporovatější záporák) mohlo být samozřejmě pracováno daleko lépe, případně mohlo být od něj upuštěno úplně – stejně jako je tomu v Epizodě I, kde téměř od samého počátku víme, že hlavním padouchem je Darth Sidious (alias Palpatine, jak vědí všichni ti, kteří se se světem Star Wars sebeméně seznámili před shlédnutím Epizody I).

Máme-li tedy mít také v Epizodě VII osobu „superpadoucha“ tahajícího v pozadí za nitky, tak by aspoň on měl mít nějaké charisma – když už Kylo Ren je po této stránce dosti tragický. Ano, jistě, bylo mi jasné, že někdo, kdo by se svým charismatem byť jen blížil Palpatinovi, nejspíš už v Epizodách VII-IX nebude (pokud by náhodou byl, byla bych tím opravdu nesmírně překvapená), ale ten přerostlý Glumíšek má být jako co??? Něco takového je tedy na mě trochu moc.

Mít ve filmu jednoho záporáka, který je spíše komickou postavičkou než čím jiným, to by se ještě sneslo, koneckonců i černý humor má něco do sebe, ale mít tam takové (tragi)komické záporáky rovnou dva? To tedy čeho je moc, toho je příliš!

Lze optimisticky doufat, že se ještě nějaký charismatický záporák (nebo ještě lépe záporačka!) v Epizodě VIII-IX objeví, ovšem zatím jsem k v tomto ohledu spíše skeptická až pesimistická (ostatně, jedinou výhodou pesimisty je, že vždycky může být příjemně překvapen).

3) Další hrůzou filmu je přílišné podceňování intelektu diváka – zlo je plakátově zlé a už na první pohled musí být jasné i chcíplé žížale. Hlavně to náckovské impérium mi opravdu hnulo žlučí – scéna jak vystřižená z nějakého dokumentu o sjezdu NSDAP na konci 30. let a vlajky skoro s hakenkrajcem… to si fakt Jar Jar (Abrams) myslí, že točí výhradně pro publikum s IQ vycpanýho orangutana po lobotomii nebo co? Navíc náckové (neonáckové, pseudonáckové…) coby zlouni je opravdu tak strašné klišé, že k tomu nemám slov.

Na Epizodách I-III se mi strašně moc líbilo, že tam Palpatine na první pohled jako čiré zlo vůbec nepůsobí, na neznalé kontextu spíš naopak může působit málem jako samo dobro (nebo přinejmenším jako jeden z těch, kdo ze všech svých sil „kope“ za „světlou stranu“), což je podle mého ve filmu daleko zajímavější – a to nejen ve Star Wars, ale prostě vždy.

Opět – lze jen doufat, že jiný režisér v tomto Jar Jara kopírovat nebude, ale uzná, že ne všichni (ba dokonce ani většina těch), co jdou do kina na Star Wars, by svým intelektem mohli soupeřit tak leda s tím kelímkem popcornu, co drží v ruce.

Abych tedy ale o Epizodě VII napsala i něco pozitivního:

1) Kylo Ren jako záporák nemusel být úplně marný, jistý (sithužel velmi promarněný) potenciál tam byl – třeba ta scéna na mostě měla svou sílu, trochu mi to připomnělo scénu s Anakinem v chrámu Jedi v Epizodě III. Vzhledem k celkové logice ságy kladně hodnotím i to, že je jeho herecký představitel Anakinovi (tedy Haydenu Christensenovi) typově podobný.

Pokud by z téhle postavy nebyl ve scénáři udělán hysterický puberťák hrající si na temného pána (no, chováním občas působil spíše jako uhrovitá obrýlená silně zakomplexovaná slečna s rovnátky ve věku 15 let max., nadto trpící silným premenstruačním syndromem, která si hraje na „gothičku“ či dokonce „fakt drsnou metlošku“), tak by v mých očích film měl daleko více plusových bodů – a asi bych překousla i toho „Darth Gluma“, ačkoli pokud by se bez něj film dokázal úplně obejít, vůbec bych nebyla proti. Ano, jistě, někdo Kylea k té temné straně svést musel – a svým způsobem bych dokázala i pochopit, že scénárista nechtěl (případně režisér odmítal scénář), který by kopíroval starší Star Wars knihy a komiksy, ve kterých k temné straně svádí duch nějakého mrtvého sithského lorda (ačkoli tedy ve filmu je – ať již vědomě nebo nevědomě – z dosud stvořeného Star Wars vesmíru plagiováno už tolik, že jeden duch Palpatina, případně nějakého dosud neznámého Sitha z doby před x stovkami až tisíci let by se v tom ztratil jako nic). Ovšem proč třeba – když už tedy model ducha coby „svůdce“ ne – nebyl použit motiv „prokletí rodu Skywalkerů“, tedy proč Kylea k temné straně nesvedla nějaká žena? A toto vše se samozřejmě mohlo odkrývat velmi postupně i v dalších epizodách…

Lze samozřejmě doufat, že scénáristé a režiséři dalších epizod se poučili, že „tudy cesta nevede, přátelé“, a tedy že v dalších epizodách bude Kylo Ren postavou více tragickou než komickou a že se tudíž alespoň částečně využije potenciál, který by tato postava mohla mít (ačkoli ne až tak malá část z něj byla již nenávratně promrhána).

2) Ovšem co mě potěšilo úplně nejvíc, to je celá koncepce a filosofie tohoto příběhu. Mé temné srdce se zatetelilo škodolibým blahem, že prostě žádná Nová republika ovládající půlku galaxie se ani 30 let po Endoru nekoná. Že Endor zkrátka byla nepříliš významná šarvátka, která na osudu galaxie v podstatě nic moc nezměnila. To se mi líbilo hodně – celá slavná Nová republika je hrstka planet kdesi na periférii, z Leiy není žádná prezidentka v honosné róbě a la Amidala v nové trilogii, ale unavená stará ženská v maskáčích ze second handu, protože na nic lepšího republikáni nemají. To jsem při tomto pohledu přímo vrněla blahem! To samé Han Solo – žádný ctihodný politik ani vojenský činitel, ale i po třiceti letech vlastně pořád stejná nula a lúzr, jako býval – bezvýznamný pašeráček, který dluží, kam se podívá… No prostě, kterého proimperiála by podobný pohled nepotěšil?!

Han a Leia jsou v tomto filmu pojati jako staří unavení lidi, kteří v podstatě prohráli svůj život, což mi přijde úžasné!!! Pohled na Hana a Leiu je pro mě zkrátka k nezaplacení! Přímo se vtírají otázky typu: „Vy dva blbouni, byla vám celá ta rebélie k něčemu? Podívejte se, jak jste dopadli, proč jste se na to raději nevybodli?“

Celé to působí dojmem, že Endor nebyl žádný happy-end a už vůbec ne začátek nějakého „zlatého věku“, což implikuje i mou oblíbenou tezi, že Palpy vlastně vůbec nebyl ten zlý, že on byl pouze mezi republikovými politiky jediný, kdo měl kouska funkčního mozku v hlavě a zároveň nebyl až na půdu zkorumpovaný (přinejmenším penězi – pokud jde o moc, tak to je už trošku jiná písnička, o čemž by se dalo psát dlouho, ale do tohoto článku to úplně nepatří), a tak se snažil něco dělat s tím všeobecným marastem rádoby demokracie, který byl a je tím skutečným zlem (jestliže nám to něco připomíná, nevím, zda je to pouze „podobnost čistě náhodná“). A že tedy jeho spektakulární porážka a likvidace vlastně vůbec nic neřešila (tím méně pak vyřešila), jelikož hlavní problém byl a zůstává někde úplně jinde…

Tohle pojetí je z mého hlediska opravdu geniální – a dává mi pak i skvělý smysl, že celé to knižní a komiksové, případně také herní Star Wars „expanded universe“ s Novým řádem Jedi apod. se nikdy nestalo, že (což mnozí fanoušci nemohli – a někteří stále ještě nemůžou – přenést přes srdce) to všecko, co popisují téměř všechny dosud vydané knihy, komiksy a gamebooky, „ve skutečnosti nikdy nebylo“. Z hlediska historie tohoto fiktivního světa prostě celé „expanded universe“ jsou pouhé mýty a legendy, případně konspirační teorie a jiné divoké spekulace, či podivné historky z rodu „urban legends“.

Lidé (i jiné rasy) v předaleké galaxii si prostě po Endoru vymýšleli a dál tradovali bajky o velké moci a úspěších Nové Republiky, o Novém Řádu Jedi, o význačném postavení rodiny Skywalkerových i o „ďábelských“ Yuzzhan Vonzích likvidujících galaxii tak děsivě, že část lidí s láskou vzpomíná na Impérium a císaře Palpatina (zase, co nám to připomíná?) úplně stejně, jako velmi podobné věci dělali a stále dělají lidé našem světě v době, kdy měli pocit (ať již oprávněný nebo ne), že strašlivě trpí pod něčí nadvládou (a/nebo život prostě tak nějak celkově stojí za ho…uby). Je to tak nějak běžné, že za těchto okolností si lidé vymýšlejí buď zcela neexistující „slavnou minulost“ (třeba vladyka Krok a jeho dcery Kazi, Teta a Libuše, Přemysl Oráč, Horymír s Šemíkem atd.), nebo skutečná historická fakta i reálně existující historické osobnosti překroutí občas téměř k nepoznání (např. Hus a husité), eventuálně se taky utěšují historkami o tom, že až bude nejhůř, tak je někdo zachrání (viz vojsko v Blaníku), případně si vymýšlejí fiktivní ochránce a mstitele s nadpřirozenými schopnostmi (jako „král Ječmínek“, Jánošík, který „bohatým bral a chudým dával“, či Pérák bojující proti nacistům), anebo naopak nějaké darebáky (opět s nadpřirozenými či téměř nadpřirozenými schopnostmi), kteří můžou za to, že se oni mají tak mizerně (židovští spiklenci, zednáři, ilumináti, ještírci, náckové z paralelních dimenzí…). Tyto věci samozřejmě nedělali (a nedělají) pouze Čechové – stačí se podívat třeba na pověsti o králi Artušovi, Robinu Hoodovi nebo Zorovi mstiteli, na rodokapsy a vůbec veškeré to „brakové čtivo“ plné „pohádek pro dospělé“ (Fantomas, Cartouche, Nick Carter, Leon Clifton…) nebo si uvědomit, že v málem každé druhé evropské hoře bivakuje nějaké to zázračné vojsko, které má vyjet na pomoc, až tomu kterému národu „bude nejhůř“. Ostatně i Starý zákon (který začal být sepisován v době „babylonského zajetí“) je – jak uznávají všichni seriózní badatelé – plný podobných příběhů, které zcela určitě byly mezi Židy tradované hlavně proto, že lidem dávaly jistou naději v situaci, která se jevila skoro – nebo úplně – beznadějná.

Tento způsob uvažování a chování je zkrátka společný všem lidem – a v zásadě není jediného logického důvodu, proč by se ve fiktivním světě takto neměly chovat i jiné ne-lidské inteligentní bytosti.

Pokud je toto vše nejen od režiséra Abramse, ale od celého toho obrovského štábu, který v současné době pracuje na pokračování a dalším rozvíjení vesmíru Star Wars, opravdu cílený záměr – a to natolik cílený, že v něm budou v Epizodách VIII a IX dále pokračovat a případně jej ještě více rozvíjet – tak to tedy potom opravdu klobouk dolů!!!