Nominace

„Navrhuji hlasovat o nedůvěře k osobě Nejvyššího kancléře,“ řekla královna Amidala. Finis Valorum v první okamžik nevěřil svým uším. To, co právě vyřkla nabooská panovnice, snad není možné! Sílící hluk mu byl ale důkazem, že se nepřeslechl.

Zmateně pozoroval tu vřavu. Na povrch se vydralo všechno to nejhorší ze samotných spodních pater lidských duší. Nikdy by nevěřil v tak ohromnou nenávist vůči své osobě. Za co?? Nikdy jsem přece nikomu vědomě neublížil, s každým jsem jednal s respektem a choval se tak, jak mi velelo mé svědomí, tak, jak jsem se domníval, že je to pro Republiku nejlepší. Zděšeně se díval po shromáždění, které mu před méně než hodinou prokazovalo svou úctu a vážnost a teď by snad bylo schopno ho div ne lynčovat.

Zadíval se do tváří těch, z nichž mnozí mu po léta vyjadřovali jen oddanost a přátelství, a proto některé sám začal považovat za své osobní přátele – nyní jasně vnímal, že v politice přátelství zřejmě neexistuje, protože ve většině tváří bylo vepsáno cosi naprosto cizího, zlověstného… Tento pocit pro něj byl snad ještě horším zjištěním, než sám fakt, že právě on, potomek významné politické dynastie, která již stovky let určovala kurs Republiky, přichází tak neobvyklým a skandálním způsobem o svou funkci. Zdrceně usedl zpět do svého kancléřského křesla a nebyl schopen nejen slova, ale vůbec žádné reakce. Mas Ameda musel v jednacím sále obnovit pořádek místo něho.

Sklonil hlavu do dlaní. Dosud nikdy mi nebylo tak hrozně, ani ta střela atentátníka nebolela tolik. Snad ani ten výslech před protikorupčním výborem nebyl tak zlý, ačkoli jsem si tehdy myslel, že je to ten nejhorší okamžik v mém životě. Jak nyní záviděl svým poradcům z rady Řádu Jedi! Ti dokázali nejen nenechat se ovládat emocemi, ale možná i nevnímat cokoli, co by případné emoce mohlo vyvolat. Těch by se snad ani taková záplava špíny dotknout nemohla. Ovšem já nikdy neměl schopnosti Jediů, proto je mi teď souzeno vypít si ten kalich hořkosti do samotného dna. Ne, nevadí mu to, že musí ze své funkce odejít. Za pár týdnů by kancléřem přestal být tak jako tak. To mi moji odpůrci nemohli dopřát ani to, abych ze své funkce odešel normálním způsobem? Stejně jako kdysi můj otec a před ním i další naši předkové.

Ale nakonec by dokázal se zaťatými zuby překousnout i to, že se takto neslavně zapíše do dějin Republiky, že zrovna na něj bude vzpomínáno historiky nikoli pro jeho skutky, ale pro to, že se jeho případ stane precedentem. Není to opravdu příjemný pocit, ale i to by dokázal s téměř jedijským klidem překonat, kdyby… Kdyby ten návrh na jeho odvolání přišel odjinud. Nevěřím, nemůžu uvěřit tomu, že ta mladinká, naivní a zcela nezkušená panovnice na něco tak rozhodného přišla úplně sama. Ne, to jí musel někdo poradit, jemně naznačit… Někdo?! Mohl to být jen jeden jediný člověk! Tato rána pod pás tedy přišla ze strany, ze které bych to byl nikdy neočekával – od toho, kterého jsem považoval za svého nejlepšího přítele…

Sevřel hlavu do dlaní, protože měl pocit, že se mu snad rozskočí. Smutkem, bolestí a jedinou otázkou: Proč mi to udělal??? Odpověď nenalézal. Ne, i kdyby přemýšlel stovky let, odpověď nemůže znát, pouze ten druhý ano. Snad…

Po chvíli proto zvedl hlavu a znovu se rozhlédl po shromáždění, které již bylo uklidněné. Mezi tisícovkami senátorů i jejich zástupců a pomocníků toužil najít jednoho jediného člověka – chtěl se nyní ještě jednou a nejspíš naposledy podívat do očí tomu, který ho zradil. Nemusel hledat, věděl přece přesně, kde se nalézá platforma nezávislé soustavy Naboo. Nabooský senátor jako kdyby vycítil, že se dívá přímo na něj – a zvedl hlavu. Zadíval se jeho směrem a jejich oči se střetly.

Valorum se v ten moment až trošku zastyděl při uvědomění si toho, jak naivní nejspíš je. To jsem si opravdu myslel, že se zrada lidem zapíše do obličeje? Nebo jsem snad očekával, že se dočkám odpovědi na své otázky? Či alespoň nějakého symptomu výčitek svědomí nebo dokonce němé omluvy? Palpatine nevypadal o nic odlišněji od toho, jak ho znal po celá ta dlouhá léta, a pohled jeho vodově modrých očí neprozrazoval vůbec nic. Až ho zamrazilo. Naprosto klidný a vlastně lhostejný výraz jeho včerejšího přítele byl pro něj daleko děsivější, než neskrývaná nenávist, vepsaná ve tvářích těch druhých.

***

V táboře příznivců Baila Antillese panovala poněkud mrazivá nálada. Nikdo z nich nepředpokládal, že by mohlo dojít k něčemu podobnému, jako se právě stalo. Navíc tak ctili nepsané tradice Republiky, že se jim zdálo nevkusné s opravdovou předvolební kampaní ve prospěch alderaanského senátora začínat v přílišném předstihu, takže je vzniklá situace zaskočila ze všech senátních frakcí nejvíce. Sešli se tudíž v zimní zahradě, aby prodiskutovali, co mohou nyní reálně udělat.

„Musíme vznášet k volebnímu řádu, ke každému článku, ke každému odstavci, pozměňující návrhy, to je naše jediná možnost,“ začal jako první Horox Ryyder.

„Nejsem si jist, jestli je v Senátu dostatečná vůle změny přijímat,“ namítl Corelliánec Com Fordox.

„Nejde o to, co nakonec Senát schválí či ne,“ vložil se do hovoru Bor Gracus. „Podstatné je, abychom tím co nejvíce oddálili volbu. Jak tak znám mnoho z našich kolegů, jakmile někdo začne s připomínkami, nebudou chtít zůstat pozadu – a znáte to sami, celá debata tím úspěšně sklouzne do nepodstatných detailů, takže my budeme mít mezitím čas pro vyjednání dostatečné podpory pro našeho kandidáta.“

„Přesně to jsem měl na mysli,“ konstatoval klidně Ryyder.

„Ale přece jenom…“ namítl sám Bail Antilles, „…nemyslíte si, že v takto vážné situaci by měly jít politické hrátky stranou? Zájem Republiky vyžaduje…“

„Aby byl zvolen někdo, kdo dokáže obecný zájem povýšit nad svoje osobní,“ ozval se najednou nově příchozí. Každý, kdo byl v Senátu byť i jen jedno jediné volební období, musel poznat hlas toho, jehož příchodu si všichni všimli až nyní.

Fordox se otázal: „Senátore Palpatine, domníváte se snad, že nominace Teena bez jediného protikandidáta je v zájmu Republiky?“

„To jste mne špatně pochopili,“ téměř neznatelně se usmál zástupce Naboo a svým pověstným klidným tónem pokračoval: „Teen pochopitelně není ten, o kom jsem před chvíli mluvil. Ostatně protikandidáta či protikandidáty určitě mít bude, záleží ovšem na tom, jaké. Není rozhodně žádoucí, aby v dnešní složité situaci mohl kandidovat každý, kdo se chce zviditelnit a stojí za ním maximálně desítky příznivců, takže nemá reálnou šanci na zvolení. Podobné kandidatury by rozhádávaly Senát, zesměšňovaly nás v očích veřejnosti a řešení situace tak jen komplikovaly. Ne, Teen musí mít důstojného protivníka, který je podporován významnou skupinou senátorů a o jehož oddanosti Republice nemůže být pochyb. Toho, kdo právě před chvílí předvedl, že obecný zájem ctí. S mým podpisem pod nominací tudíž může vždy počítat.“

„Vážím si vašeho uznání i vaší podpory, senátore,“ odpověděl na to Antilles. „Ale…“ chtěl pokračovat.

„Zajisté, příteli…“ znovu se usmál Palpatine, „…jeden podpis není zrovna mnoho. Ovšem i v této věci lze něco udělat. Obzvláště za situace, kdy Senát nebude polarizován nekonečnými a zbytečnými debatami o formulaci jednotlivých slovíček. Není přece v zájmu Republiky – a ani těch, kteří její zájem skutečně ctí…“ dodal významně, „…aby dnešní jednání trvalo příliš dlouho. Stojí před námi důležitější úkoly.“

V tom okamžiku si všichni začali v duchu přebírat řečené – ale ať uvažovali, jak uvažovali, vycházelo jim z toho jediné. Nabooský senátor jim nabídl, že použije veškerý svůj nemalý vliv pro podporu jejich kandidáta oplátkou za to, že oni nebudou zdržovat volbu nového kancléře. To byl velmi přijatelný kompromis.

„Vážíme si vaší rady, senátore,“ rychle proto řekl Ryyder.

„Rozhodnutí je samozřejmě na vás,“ odvětil Palpatine. „Ale pokud jde o to nejdůležitější, o čem jsem před chvílí mluvil, mohu vám slíbit, že pokud zasedání Senátu neskončí příliš pozdě, pozitivní zprávu bych vám mohl doručit už kolem půlnoci.“

„Můžete se spolehnout, že naše strana situaci rozhodně komplikovat nebude. Na to vám budeme příliš zavázáni, „ zdvořile se uklonil Antilles.

„Vy se zase můžete spolehnout na mé slovo. Ale teď už mne omluvte, mám ještě nějakou práci,“ rozloučil se s nimi zástupce Naboo.

***

Bylo těsně po půl druhé, když mimořádné zasedání skončilo. Finis Valorum se odebral do své kanceláře a přemýšlel o tom, co se v posledních hodinách stalo. Ačkoli tyto události vryly do jeho tváře viditelné stopy únavy, kterou asi ani sebedelší odpočinek už nikdy neodstraní, a jeho oči se patrně nikdy smát nebudou, přece jen se cítil už o něco lépe, dokázal se soustředit, uvažovat, a dokonce lze říci, že ho budoucí vývoj zajímal. Nebude patrně ničím přímočarým a předem daným. Když si vzpomenu na své poslední zvolení…

Na chvíli se zasnil a před očima se mu začaly míhat obrazy z minulosti, z těch dnů, kdy byl na vrcholu své politické kariéry, kdy byl přesvědčený o tom, že jeho slavní předkové by na něj mohli být hrdí. Jak dávno se to všechno zdá! V posledních měsících mě stíhala porážka za porážkou, rána za ranou… Padal jsem stále hlouběji, až jsem dnes okusil samotné dno. Raději nepřemýšlet. Ovšem mimořádná volba bude asi nesmírně bouřlivý podnik, protože jak Teen, tak Antilles mají sice určitou podporu, zdá se však, že senátní většina vyčkává. A kdo jen by mohl předpovědět, jak se nakonec rozhodne? Ano, kdo? Vtom mu hlavou bleskla myšlenka, že zná někoho, kdo by i v tak složité situaci dokázal odhadnout výsledek. Znovu ho zabolelo u srdce, jeho… bývalý přítel… většinou vždy brilantně dokázal vývoj předvídat… takže to nejspíš bude vědět i nyní…

„Promiňte, kancléři…“ ozval se najednou hlas jeho asistentky Tarie.

„Co máte na srdci?“ zeptal se laskavě.

„Kancléři… já nevím, jak to mám říci…“ neobvykle rozpačitě ze sebe soukala Sei Taria a kdyby snad sem do Senátu přišel hladový rangcor, nemohla by se tvářit vyděšeněji.

„Nějak jste pobledla, co se stalo?“ otázal se její šéf s účastí v hlase.

„Jje… je tady… žádá o rozhovor s vámi…“ koktala jeho zjevně vystresovaná asistentka.

„Kdo je tady?“ zeptal se Valorum klidně.

„Senátor Palpatine,“ pronesla Taria dutě.

V ten okamžik se Valorumovi zatmělo před očima. Posadil se a chvíli nepřítomně hleděl před sebe. To snad není možné!! Jak se jen může opovážit?! Po tom všem. Je strašlivé, jak špatně se vyznám v lidech – nejen, že bych za Palpatina do dneška dal ruku do ohně, ale už vůbec bych nevěřil, že by byl schopen takové drzosti. To je tedy jeho pravá tvář! Není jen zrádce, je ke všemu ještě neuvěřitelně drzý hulvát, špinavý darebák, který je schopen se snížit snad úplně ke všemu…

Správně bych ho měl vyhodit – a každý jiný na mém místě by to určitě udělal. Jenže já bez ohledu na to, co se stalo, jsem Finis Valorum, potomek Tullia Valoruma, jeden z předních aristokratů centrální soustavy. Takovým jednáním bych sklouzl právě na mizernou úroveň podobných individuí. Noblesse oblidge v každé situaci, jakkoli je obtížná, a i když je to právě teď pro mne velice bolestné, musím se ovládnout. „Samozřejmě ho přijmu,“ řekl tím nejrozhodnějším tónem, kterého byl momentálně schopen.

Sei Taria odešla.

Vstal z křesla, ačkoli ho to stálo téměř poslední zbytek sil, a natočený napůl k oknu a napůl ke dveřím, kterými vejde nezvaný host, očekával jeho příchod. Proč jen mne osud tak trestá?

„Odpusťte, že vás obtěžuji,“ řekl nabooský senátor okamžitě po vstupu do místnosti a mírně se uklonil, přesně tak, jak to činil vždycky. Nebyla v tom gestu žádná zlomyslná ironie, ne, bylo to od něj tak přirozené, že Valorum měl v první chvíli téměř hmatatelný dojem, že je vše při starém, že to musel být snad jen nějaký zlý sen, ze kterého se právě probudil.

Málem měl chuť se svému příteli svěřit s tím, jakou noční můru to měl, ale pak si uvědomil, že – právě jako bdí nyní – ani předtím to nebyl sen, Senát mu opravdu vyslovil nedůvěru a jeho dlouholetý přítel, kterému věřil více než sobě, v tom sehrál tu nejodpornější roli. A teď tady klidně stojí před ním, s tak upřímným výrazem, nevinnost sama… Je mu z toho nanic. Musel se opravdu maximálně ovládat, aby mu hned první větou nedal velmi ostře najevo, co si o něm myslí.

„Předpokládám, že je to něco důležitého, senátore,“ odpověděl chladně.

„Zajisté,“ pokračoval Palpatine nevzrušeným tónem, „jinak bych si vás nedovolil vyrušovat. Jedná se o současnou hlavní politickou otázku, mimořádné volby. Bez ohledu na to, co se stalo, máte stále určitou nespornou autoritu a vaše doporučení má pořád velkou váhu. Proto jsem vás přišel požádat o podpis pod nominační arch.“

Finis Valorum nevěděl, zdali sní, či bdí. To snad nemůže Palpatine myslet vážně! Opravdu očekává, že budu ochoten podporovat JEHO nominaci!? Taková bezostyšnost je snad až obdivuhodná. Nedovedu si představit, že bych měl žaludek na to, požádat přítele, kterého jsem podkopl, aby mi pomáhal získat funkci, kvůli které jsem ho podkopl. K tomu už nemůžu mlčet, právě pro svůj původ mu musím dát jasně najevo, co si o jeho dech vyrážející drzosti myslím.

Ledovým tónem proto řekl: „Asi jste si spletl dveře, senátore. V této kanceláři nesídlí lidé, kteří mají ve zvyku prosazovat zrádce do funkce kancléře. Je mi líto, podporu pro své ambice musíte hledat jinde.“

Palpatinovi se po těch slovech v obličeji nepohnul ani sval a klidně pronesl: „Protože vás léta dobře znám, o podporu pro zrádce bych u vás nikdy nežádal. Ačkoli mne opravdu nesmírně mrzí, co se o mně domníváte, nehodlám ztrácet čas vysvětlováním. Zájem Republiky mne nutí, abych se nad tyto věci povznesl, jakkoli jsou pro mě těžké. Čas je neúprosný. Věděl jsem, že setkání s vámi nebude za daných okolností příjemné, ale já musím splnit svou povinnost. Dal jsem Bailu Antillesovi slovo.“

„Bailu Antillesovi?“ Finis Valorum byl psychicky už příliš vyčerpaný na to, aby se dokázal dále naprosto ovládat, takže nemohl zakrýt své nesmírné překvapení.

„Jistě. Slíbil jsem mu, že udělám vše, co je v mých silách, abych získal váš podpis a tím pádem i podpisy mnoha dalších pod jeho nominaci.“

Po těch slovech Valorumovi málem vstoupily slzy do očí. Jak jsem si jen mohl o svém příteli myslet, že je lump, jak ho jen mohl podezírat ze špinavých intrik a zrady?! S tím, co se stalo, nemá nic společného, to byla bláznivá partyzánská akce té nezralé, emocemi zmítané panovnice jeho planety. Překvapila tím nejspíš i jeho, takže nedokázal včas patřičně zareagovat a situaci zachránit. Jestli by vůbec mohl kdokoli něco udělat, blesklo mu hlavou, když si vzpomněl na ty tváře zkřivené nenávistí.

Možná dobře, že to mého přítele tak zaskočilo, zbytečně by tu lůzu poštval i proti sobě, což by nyní bylo pro Republiku možná tou největší tragédií. Nezbývá už mnoho čestných a nesobeckých lidí. Palpatine je možná poslední. Je obdivuhodné, že jen pro podporu kandidatury senátora, se kterým mnohdy nesouhlasil, ale jehož zvolení nyní nejspíš považuje za jediné možné správné řešení současné krize, přišel sem za mnou a byl ochoten riskovat, že se stane terčem nespravedlivých urážek, hromosvodem pro veškerou moji bolest a vztek.

Dokázal vzít na sebe toto riziko – pro blaho Republiky. Nejsem si jistý, jestli já sám bych dokázal totéž… Udělal několik kroků k němu a jako za starých dob mu položil ruce na ramena: „Tak jsem se ve vás přece nezmýlil, příteli! Odpusťte mi, co jsem se o vás domníval.“

„Nemáte se za co omlouvat, věci se mnohdy jeví jinak, než jaké skutečně jsou. A mýlit se je lidské,“ dodal Palpatine tiše.

Valorum pokračoval klidným a vyrovnaným tónem: „Každá událost má především takový vliv, jaký sami připustíme, aby měla. A já rozhodně nedovolím, aby to, co se stalo, nadále ovlivňovalo moje názory, postoje a vztahy k lidem. Pokud se jedná o Antillesovu nominaci, samozřejmě ji nesmírně rád podepíši. A nejen to – abych alespoň trochu vykompenzoval tu nespravedlnost, které jsem se na vás, můj příteli, před chvílí dopustil, s velkým potěšením sám obejdu svoje poslední věrné přívržence a požádám je o další podpisy. Bude stačit, když vám pak tuto listinu doručím do dnešní půlnoci?“

„Přece po vás nemohu chtít, abyste plnil moje povinnosti,“ zdvořile namítl Palpatine.

„Udělám to pro vás opravdu rád,“ odvětil Valorum. „K půlnoci se zde můžete pro nominační arch stavit, pevně věřím, že na něm bude minimálně o stovku podpisů více.“

„Budu vám zavázán,“ nabooský senátor se znovu jemně uklonil a opustil jeho kancelář.

***

„Vítejte mezi námi, vzácný příteli,“ zdvořilým tónem hostitele řekl Orn Free Taa. „Co vám mohu nabídnout?“

„Když dovolíte, nejdříve bych teď něco nabídl já vám, senátore,“ odpověděl Arch Marth. „Zájem Republiky a demokracie nebyl dnes odpoledne narušen – také díky vám, řekl bych, takže nyní i naše strana musí splnit svůj slib. Zde máte důkaz našich čestných úmyslů,“ dodal a podával Taaovi bianco arch s padesátkou podpisů.

„Nikdy jsem nepochyboval o vašich slovech. Vyřiďte, prosím, naše vřelé díky senátoru Dodovi. Ale teď už si poslužte. Byl jsem ujištěn, že tato plíseň by měla být nesmírně kvalitní, její spory jsou právě zralé,“ jako správný hostitel ještě dodal Taa.

Neimoidánec si naložil plný talíř zmíněné plísně, ale přesto neopomenul pokračovat v konverzaci: „Obdivuji vás a vaše přátele senátore. Můžete mi říct, jakým trikem se vám podařilo přesvědčit Antillese a jeho spojence, aby neblokovali volbu? Doufám, že náš bianco arch není určen jim.“

„Můžete být bez starosti, vaše podpisy rozhodně nebudou použity pro podporu Baila Antillese,“ vložil se do hovoru Tikkes.

„To nás nesmírně těší.“, replikoval Marth. „Sice jsme samozřejmě – při nabídce, kterou jsme vám učinili – museli počítat s tím, že naše podpisy se mohou objevit pod nominací kohokoli, ale věřte, že tento jejich osud by nám nebyl příliš příjemný.“

„Nám o nic více,“ řekl na to Argente.

„Líbí se mi, že stále nacházíme další a další společné názory. Zdá se mi, že naše spolupráce by se mohla úspěšně vyvíjet,“ navázal na jeho slova Marth.

„Bylo by nám potěšením,“ vložil se do hovoru opět Taa.

„Je-li tomu tak, senátore, mohl byste mi prozradit, jak se vám zdařilo přimět Antillesovu frakci k tak rozumnému postoji?“ otázal se jejich neimoidánský host trochu potměšile.

„To vám bohužel prozradit nemůžeme,“ replikoval Taa.

„Chápu…“ pokýval hlavou Dodův tajemník, „…některé věci musejí zůstat tajné mimo okruh nejbližších spojenců.“

„Rozumíte nám špatně,“ odpověděl Gane místo Taay, „Jejich postoj byl překvapením i pro nás. Chtěli jsme se vás původně zeptat na totéž.“

Marth začal rychle přemýšlet. Podle všeho to vypadá, že mi moji hostitelé nelžou. Za změnou postoje proantillesovské skupiny tedy nestojí. Ale kdo tedy? Kdo by jejich postoj mohl tak zásadně ovlivnit – a hlavně, proč by to dělal? Kromě Teenových spojenců, Antilesových příznivců a tady této Taaovy frakce těžko existuje v Senátu někdo, kdo by mohl mít zájem na co nejrychlejších volbách. Každý, kdo by teprve dnes začal zvažovat svou kandidaturu, patrně vůbec nemá šanci získat dostatečně rychle potřebnou podporu. Sám Taa už byl určitě dávno o případné kandidatuře rozhodnutý, jeho dopolední slova byla jen chytrý trik, jak si zajistit co nejrychleji a s co nejmenší námahou dostatek podpisů pod nominaci. Nemám nic proti tomu ani já sám za sebe – a už vůbec ne celá Obchodní federace. Taa se bude muset zcela zákonitě přetahovat o část potencionálních voličů právě s Antillesem. A když se dva hádají…

Usmál se pro sebe a pokračoval v konzumaci výtečné plísně. Po chvíli se mu ale zdálo společenskou nutností zapojit se do kolem probíhající víceméně nezávazné konverzace, aby to nevypadalo, jako že se sem přišel jen dobře najíst a tahat ze svých hostitelů rozumy. Proto se připojil k hovoru Ganea a Tikkese o kluzákových šampiónech. Na závody kluzáků občas sám sázel, takže lze říci, že jisté znalosti měl. Po zhruba hodince nabyl dojmu, že pro bontón toho udělal až dost, proto se rozloučil a odebral se informovat senátora Doda o všem, o čem se tady dozvěděl.

Sotva si byl Orn Free Taa jistý, že je Marth pryč, obrátil se k Argentovi: „Už jsem se bál, že tady ten Neimoidánec zůstane do večera.“

„Nebylo by opravdu příjemné, muset ho odsud nějak viditelně vyhánět,“ souhlasil Argente. „A na kolik hodin jste pozval senátora Palpatina?“ zeptal se ho ještě.

„Na sedmou, nemáme tudíž příliš mnoho času na to se na tento důležitý rozhovor připravit,“ odvětil Taa.

Všichni přítomní v tu chvíli jako na povel přestali diskutovat a s napětím očekávali, jakou strategii jejich hostitel vymyslel. Taa je v kostce informoval o svém plánu, jak přesvědčit Palpatina, aby přijal nominaci. Oni pak tak dopodrobna probírali všechny varianty, ke kterým by mohlo dojít, že si téměř nevšimli, jak rychle čas plyne. Naštěstí Taa vždy myslel úplně na vše, tudíž pět minut před očekávanou návštěvou byli z rozhovoru vyrušeni servírovacími droidy, kteří přišli uklidit stoly a donést nové lahůdky a nápoje. Bylo přesně na minutu sedm, když Taaův tajemník ohlásil příchod tolik očekávaného hosta.

„Jsme poctěni, že jste mezi nás zavítal, senátore,“ uvítal ho rylothský majitel prostor a s gestem hostitele pokračoval: „Poslužte si, prosím.“

„Děkuji vám. Ovšem předpokládám, že vaše pozvání na tuto recepci má v současné velmi komplikované situaci jistě daleko vážnější důvod, než je jen vaše vyhlášená pohostinnost. Jestliže si můžeme být jistí, že náš hovor nemůže být odposloucháván…“

„Známe vaši opatrnost, senátore,“ skočil mu do řeči Taa, „prosím, přesvědčte se sám, že ochranné pole je zapojené.“

Palpatine poté, co tak učinil, pokračoval: „Nuže k věci, dámy a pánové.“

„Republika se ocitla ve vážné krizi,“ začal Passel Argente. „To, co se stalo, je jen logickým důsledkem dávno neřešených problémů, na které jste vy sám dávno upozorňoval a před jejichž možnými následky jste varoval.“

„Nikterak mě netěší, že se mnohá moje chmurná proroctví naplnila. Být Kasandrou není nic příjemného,“ odvětil nevzrušeně Palpatine a obrátil se ke stolu, aby si podal pár ithorianských hlemýžďů, hawkbatí vejce a několik plátků jemně prouzených syrových calamarianských lososů.

„Tomu věříme,“ vzal si pro změnu slovo Edcel Bar Gane. „Nikoho nemůže těšit krize, v níž se téměř celá galaxie právě zmítá, tím méně pak člověka tak usilujícího o mír a blahobyt v Republice, jako jste vy. Jsme toho názoru, že jedinou možností, jak zabránit tomu, aby se situace nadále zhoršovala, je zvolit urychleně skutečného vůdce, silného kancléře, který obnoví pořádek.“

„V této věci jsou naše názory shodné,“ poznamenal k tomu jejich host.

„Pevně věříme, že se shodneme i nadále, senátore,“ vložil se do hovoru v tuto klíčovou chvíli Orn Free Taa. „My všichni, jak tu stojíme, stejně jako další desítky našich partnerů a spojenců, jsme přesvědčeni o tom, že touto osobou můžete být jedině vy.“

„Já?“ nabooský senátor se zatvářil udiveně, ale po chvíli vážně pokračoval: „Jste v Senátu dost dlouho na to, abyste věděli, že já jsem nikdy nestál o vysoké funkce, že vždy ochotně poskytnu svou radu, ale…“

„Senátore Palpatine, věříte tomu, že Ainlee Teen jako kancléř zvolený za pomoci úplatků Obchodní federace bude ochoten nějakým moudrým radám naslouchat? A riziko, že bude jediným kandidátem, a tudíž bude i zvolen většinou, která si nepřeje další prohlubování krize, je příliš vysoké,“ ozvala se Toonbuck Toora.

„Vidíte věci příliš černě, drahá přítelkyně,“ s téměř neznatelným úsměvem replikoval oslovený. „Nejpozději dnes o půlnoci bude mít Bail Antilles dostatek podpisů pro nominaci.“

Taa a Argente se po těch slovech po sobě podívali. Poslední slova je překvapila natolik, že Taaovi málem zaskočilo. Zatímco se nenápadně snažil nerozkašlat se a rychle spolknout ten kus nerfího steaku, horečně přemýšlel. Takže hlavní záhada dnešního dne je tímto objasněna. Byl to právě tento náš host, kdo přesvědčil proantillesovskou frakci, aby neblokovala co nejrychlejší volbu. A za to jim přislíbil nějakou formu své podpory. To není pro nás zrovna příznivé zjištění. Ale musíme se pokusit ještě jeho stanovisko zviklat.

„Drahý senátore, při vší úctě k vám, obávám se, že Bail Antilles není tou pro Republiku nejlepší variantou,“ po chvilce ticha řekl Taa.

„Proč myslíte?“ zeptal se přímo Palpatine.

„Když dovolíte…“ pokračoval twi’lecký zástupce Rylothu, „…v prvé řadě proto, že je patrně téměř nezvolitelný. Pro většinu zástupců vnějších soustav je někdo, kdo tak dlouho zastával kurs prakticky shodný s Valorumem, prostě nepřijatelný. Ale uznávám, že pokud by byl jediným protikandidátem Teena, mohl by být některými zástupci okrajových světů považován za menší zlo a – jako ten příslovečný jednooký mezi slepými – zvolen. Nebylo by to ovšem pro Republiku žádné požehnání. Bez ohledu na některé jeho pozitivní vlastnosti, přece jen je typickým reprezentantem centrální soustavy. Ve svém vystupování – a zejména ve svém vztahu k okrajovým soustavám – se od Valoruma příliš lišit nebude.

Během jeho funkčního období by se rozpory v Republice jen prohloubily. V tom nejlepším případě bychom za čtyři roky stáli prakticky na stejném místě jako dnes. Podle našeho názoru obecný zájem vyžaduje, aby byl zvolen někdo, kdo nebude Senát a tím i Republiku dále polarizovat, někdo, kdo důvěrně zná starosti vnějších soustav, ale zároveň, protože tak dlouho žije v metropoli, chápe dobře i problémy v centru, někdo s velkým politickým rozhledem, kdo se dokáže na toto vše dívat z patřičného nadhledu a zároveň vždy dokáže nadřadit obecný zájem nad svůj vlastní, někdo…“

„Děkuji za vaše uznání mých schopností, senátore,“ přerušil ho Palpatine. „Přiznávám, že se vaše slova chvály poslouchají velice příjemně. Je mi proto nesmírně líto, že vás asi zklamu. Přislíbil jsem už před pár hodinami svou podporu Antillesovi, těžko tudíž mohu přijmout kandidaturu.“

Všechny přítomné poslední věta zarazila. Zavládlo téměř mrtvolné ticho, přerušované tu a tam jen občasným polknutím sousta či doušku některého z koktejlů. Situace je tedy daleko horší, než bychom se ještě před hodinou domnívali ve svých nejčernějších představách. Ale přesto, musíme se ještě pokusit ho nějakými argumenty přesvědčit. Nelze-li jinak, budeme nabooského zástupce přemlouvat třeba až do okamžiku, kdy vyprší lhůta pro podávání nominací.

„Mohu se zeptat, jaký slib přesně jste mu dal?“ opatrně se otázal Tikkes.

„Před svědky jsem mu dal své slovo, že na můj podpis pod svou nominací se může spolehnout, stejně tak jako na to, že zařídím, aby můj podpis nebyl rozhodně poslední,“ zněla odpověď.

Edcel Bar Gane se po těch slovech na Taau významně zadíval. „To není tak zlé, pořád máme šanci, poměrně slušnou šanci, jen ji správně využít,“ říkal jeho pohled, a Orn Free Taa si to přesně takhle vyložil. Maličko ožil, upil ze své skleničky a o poznání optimističtějším tónem se jejich hosta otázal: „A dál, senátore?“

„Zdá se vám to málo?“ zareagoval na to Palpatine poněkud udiveně.

„To nikoli, ale kromě toho jste už nic dalšího výslovně neslíbil?“ znovu se ujistil Twi’lekk.

„Výslovně, jak říkáte, opravdu ne,“ lakonicky konstatoval oslovený.

„Za těchto okolností je možné, aby byl zájem celé Republiky naplněn, aniž by byla sebeméně ohrožena vaše čest. Nominační řád přece nehovoří nic o tom, že je zakázáno, aby jeden kandidát podepsal nominaci jiného kandidáta. Nebo se snad mýlím?“ zatnul drápek Taa.

„Znám jej opravdu dobře a dnes jsem jej znovu pročítal velmi pozorně, ale máte pravdu, že o žádném podobném zákazu tam není ani písmeno,“ kývl Palpatine na znamení souhlasu a hned navázal: „Jeho tvůrci patrně nepředpokládali, že by se našel někdo, kdo by byl ochoten podporovat svým podpisem nominaci protikandidáta. Každý podpis má cenu aurodia, protože pro žádného kandidáta nebude nikterak snadné ve stanovené lhůtě ty podpisy získat. Pochybuji o tom, že by se to mohlo povést někomu jinému než Antillesovi a Teenovi.“

„Senátore Palpatine…“ rozhodl se Taa vynést poslední trumf, „…mohu vám ukázat podpisy více než dvou stovek senátorů, přesvědčených o tom, že právě vy jste jedinou nadějí pro náš těžce zkoušený stát.“

Pak nesmírně pateticky dodal: „Apeluji na vaše svědomí, na váš smysl pro povinnost, na vaši lásku k této naší slavné, již dvacet pět tisíc let trvající Republice. Prosíme vás, neberte naději těm, kteří touží po jejím skutečném prospěchu!“

Nabooský senátor na ta vzletná slova hned neodpověděl a se zamyšleným výrazem se chvíli procházel po místnosti. Ty vteřiny všem přítomným připadaly každá jako století. Nikdo proto neví, jak dlouho trvalo to nervy drásající ticho. Zdálo se to být věčností, než se Palpatine zastavil a otočil zpět čelem ke všem shromážděným. Buď, anebo – to bylo všem jasné, možná právě tady a teď se rozhoduje o osudu galaxie na dlouhá léta.

Všichni napětím ani nedýchali, když vyřkl konečný verdikt: „Zájem Republiky je mi nade vše. Jestliže se tolik dobrých a čestných lidí domnívá, že právě já budu tou nejvhodnější osobou v jejím čele, nemohu být k tak silnému hlasu hluchý. Mám své vady, ale vždy jsem doufal, že nezodpovědnost mezi ně nepatří. Ačkoli si nejsem jist, zda by jiná osoba nebyla lepším kancléřem, mohu se v této věci mýlit. Nechť tedy sám Senát demokraticky rozhodne, kdo má pravdu.

Ne pro vás, přátelé, tím méně pak snad pro nějaké své osobní ambice, ale jen kvůli odpovědnosti vůči dalšímu směřování Republiky proto prohlašuji, že nominaci na post kancléře přijímám.“

*****

***

*

Další fan-fiction povídka, tentokrát odhalující pozadí některých událostí z Epizody I. Neboli počtěte si něco o tom, co na filmovém plátně nebylo, ale zcela logicky se stát muselo. Zdali se to stalo přesně takto, nebo nějak jinak, to je samozřejmě věcí vkusu a názoru každého fanouška Star Wars. Ti, kteří četli Háv klamu, možná budou spíše naklonění souhlasit s tímto pohledem na senátní zákulisí.

Kvízová otázka tentokrát opět nebude, ale ti s vás, kteří by si chtěli zkusit zasoutěžit, se mohou zkusit zamyslet nad těmi předešlými, stále ještě nezodpovězenými.

A abychom učinili zadost všem nutným formalitám:

All publicly recognized characters, settings etc. are the property of their respective owners. No money is being made from this work, no copyright infridgement is intended. All the original characters and the plot are the property of the author.