Pravidlo 13: Nepište proti všem
Opravdu nežijeme v devatenáctém století, kdy Alois Jirásek v knize Proti všem popisuje husitské ležení na dvaceti stranách. Ať chceme či nechceme, tempo života i našeho vnímání se za posledních sto let nesmírně zrychlily a většina čtenářů dnes čte staré romány tím způsobem, že dlouhé popisy prostě přeskakuje.
Nepište nic, co je možné přeskočit.
Pokud nepopisujete obraz, který je v kontextu díla důležitý (tak jak jsme o tom psali v pravidle 12), delším popisům se vyhněte.
Jestliže v devatenáctém století vešla do místnosti markýza, bylo nutno popsat, jaké má šaty, šperky, boty, jestli je její „honzík“ decentní, nebo už poněkud ordinérní, jak její vstup vnímal jeden každý z lidí, kteří stáli v místnosti, popřípadě celou její rodinnou historii až do druhého kolene.
Moderní autor přece jen více spoléhá na čtenářovu fantazii a napíše: „Do dveří vešla markýza de Honeste, zpražila pohledem rozjařenou společnost a řekla…“
Pokud budete popisovat, jak kdo vypadá a co má na sobě, dělejte to jen tehdy, jsou-li tyto informace důležité. Napíšete-li, že zločinec měl neobvykle velký nos, mělo by to být jen proto, že je místo něj ve třinácté kapitole zatčen nebohý Pinocchio.
Napíšete-li, že váš hrdina chodil zásadně v sandálech s ponožkami, je to proto, že jste se ho rozhodli už na začátku společensky znemožnit.
A napíšete-li, že na okně stál květináč s bramboříky, pak musí tyto bramboříky dále v knize uschnout, rozkvést nebo někomu přistát na hlavě.
To samozřejmě neplatí pro obrazy, které slouží k vyvolání atmosféry či doplnění charakteru (jestliže chcete vyvolat dojem, že v pokoji, do něhož hrdina vešel, musel bydlet nějaký starý člověk, využijete popisu detailů k tomu, abyste tento pocit vyvolali apod.).
© Stanislav Hudský, 2010
Knihy autora:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||||
Nejnovější komentáře