Pravidlo 21: Žijte
Jako kluk jsem měl nesmírně rád Karla Čapka. Postupně jsem přečetl všechno, co napsal, ale jak jsem procházel životem, zjistil jsem, že můj vztah k němu se mění z obdivu k jisté lítosti nad talentovaným autorem, který měl spousty skvělých nápadů, ale který mnoho z nich jaksi podivně nedotáhl do konce.
Přemýšlel jsem, co ve mně tuto lítost vzbuzuje, a pak jsem pochopil, že je to můj velmi silný dojem, jako by ten člověk vlastně doopravdy nežil. Vím, že to zní paradoxně, řekne se: vždyť se stýkal s tolika významnými lidmi, politiky, spisovateli, herci, chodil do divadel, cestoval po světě, angažovaně psal proti fašismu…
Jenže.
Většina Čapkových věcí je například jaksi zvláštně a až nepříjemně asexuální. Dokonce i tam, kde se Čapek z literárních důvodů nechce sexualitě vyhnout, např. v milostné scéně mezi Prokopem a Princeznou v Krakatitu, působí jeho pojetí divně, nepravděpodobně, vyvolává pocit jakéhosi sadomasochistického jednání, které bývá příznačné pro lidi, co nedokážou dosáhnout sexuálního uspokojení běžným způsobem. Je to naivní a… nezkušené. A když se nad tím zamyslíme, Čapek nám tím vlastně o sobě nechtěně sděluje cosi důležitého. Že totiž zřejmě nikdy nepoznal sex. (Koneckonců je známo, že jeho dlouholetá partnerka udržovala po celou dobu jejich soužití intimní vztahy s jinými muži a Čapek proti tomu zřejmě nic nenamítal.)
Troufám si říci, že všechny popisy mladých dívek a žen v celém jeho díle jsou špatné a neživotné. Bylo by možno uvést ze stejné doby desítky českých autorů, kteří tohle uměli lépe, ale nemá to smysl, bylo jich moc.
Existují zkrátka zkušenosti, které pokud člověk neprožil, pak je nedokáže ztvárnit, i kdyby jeho spisovatelský talent a erudice byly zcela výjimečné. Čtenář to cítí a to tím více, o čím základnější zkušenosti jde.
Právě Krakatit je pak spolu s Válkou s mloky a Továrnou na absolutno i příkladem děl, která vlastně autor nedotáhl do konce. Ve všech třech románech se doslova vyhnul finále a z příběhu se de facto vylhal.
Jeden můj kolega o Válce s mloky dokonce drsně a přímočaře prohlásil, že poslední kapitola je jako ukončení soulože bez orgasmu.
Jakoby autor nenašel dost odvahy a poctivosti dojít z logiky věci až ke konečné katastrofě a zvolil místo toho jakési smířlivé kuňkání o tom, že když se budeme snažit se pochopit, tak se vždy všechno v dobré obrátí.
To je, bohužel, psaní člověka, který většinu svého života prožil v bavlnce, neprožil nouzi, neživil se nikdy prací, kterou by nenáviděl, kterému nikdy nešli po krku exekutoři a který… vlastně nic nezažil.
Postavte vedle něj Rimbauda, Hemingwaye nebo Bukowského a ihned bude jasné, o čem mluvím.
Nevyzývám vás samozřejmě k tomu, abyste ihned zavrhli své zámožné rodiče, praštili s místem dobře placeného junior art directora a odjeli do Indie živit se běháním s rikšou a koksem.
Ale zapouzdřit se jen ve světě jedné sociální vrstvy nebo v čistě abstraktním světě literárních děl pro vás bude na cestě ke skutečně kvalitnímu psaní obrovským handicapem.
Proto žijte naplno, poznávejte nové a nepoznané a hlavně: hledejte souvislosti. Jistě že je to riskantnější a méně pohodlná cesta životem, že na ní často budete působit trapně a že jí můžete mnohokrát i litovat. Ale co chcete lidem sdělovat, když jste nic nezažili? Že máte fantazii? Tu má každý.
(A — mimochodem — i přes to, co jsem o něm napsal, a za co mně někteří lidé málem sežerou, pro spoustu jiných věcí Čapka velmi oceňuji a k jeho knížkám se stále rád vracím.)
© Stanislav Hudský, 2010
Knihy autora:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||||
Je to možné , občas jsem četla ten názor , dokonce se říkalo, že Čapek byl panic. Já se domnívám , že je to jeho genialitou. Géniové často bývají asexuální , prostě jsou tak naplněni jinými zájmy,že je ta sexualita na okraji jejich zájmu . Vím to, protože jsem pár takových hodně nadaných lidí měla jako partnery a bylo to přesně ono, oni prostě zapomněli na sex. Třeba Sheldon byl také asexuální , řada nadaných lidí s Aspergerovým syndromem je asexuální nebo nějak silně úchylní .
Dobrý den! Váš postřeh o Čapkovi mě velmi potěšil. I já mám k němu řadu výhrad a jistá neživotnost jeho postav k nim patří. Obzvláště pak jeho „milostné“ scény. Jakoby je psal z pozice člověka, který je pozoruje z dáli a příliš nechápe o co tam jde. A vlastně ho to ani moc nezajímá.
Přesně.
Vaše rady som našla už pred rokmi, odvtedy ich opakovane čítam, prikyvujem, súhlasím, odporúčam ich ďalším autorom.
ALE sem-tam sa nájde niečo, s čomu by som vedela odporovať, s čím nesúhlasím. A táto rada je ukážkový prípad. Nemyslím, že príklad jediného autora – Čapeka – je v tomto smerodajný. Viem uviesť protipríklad, kde chýbajúca životná skúsenosť autora vytvorila funkčné diela. Proti neodžitým prvkom v nich nikto nič nenamietal. Dokonca ani vy sám. 🙂
Ale to je skôr téma na súkromný rozhovor.
Dobrý den, já s Vámi souhlasím, samozřejmě jsou i protipříklady, podobně jako třeba existoval v matematice Srinivāsa Aiyangār Rāmānujan, který dokázal na základě jedné staré učebnice matiky z roku 1896 sám znovuobjevit základy vyšší matematiky a dokonce se stal jedním z nejvýznamnějších matematiků své doby, stejně tak může existovat patnáctiletý literární génius, který bez znalostí jakýchkoliv literárních technik a jakékoliv životní zkušenosti napíše literární dílo, třeba nějaký tzv. „čistý román“, který vtoupí do historie. Pro takové lidi však tento text určen není – je určen pro začátečníky, kteří se chtějí vyvarovat základních chyb – a nedostatek životních zkušeností s různými sociálními prostředími je prostě při psaní zcela evidentně handicapem, na němž už pohořely spousty autorů – o tom toto pravidlo je, a popravdě: v tomto směru snad ani lepší příklad, než Čapka, neznám. Geniální a relativizující výjimky z pravidel byly, jsou a doufám, že i budou – a buďme za ně rádi! 😉