Pravidlo 23: Nebuďte neopatrní
Přesto existují některé ideje, na které když kápnete, je lepší si je nechat pro sebe. Takovým případem je třeba Pán much od Williama Goldinga. Je to totiž tak jasná idea, že si přímo říká o konkrétní způsob zpracování a v době, kdy ji Golding psal, existovaly na světě tisíce autorů, kteří by ji zpracovali víceméně stejně, jistě že tu lépe, tu hůře, ale velice pravděpodobně stejně úspěšně. Golding by pak nikdy nedosáhl takové proslulosti, neboť jeho následující dílo je sice také kvalitní, ale tak ryzí a perfektní nápad se v něm už, podle mého názoru, nevyskytuje.
Informace žijí svým vlastním životem, a pokud pustíte svůj nápad do oběhu, nemůžete vyloučit, že ho nějaký váš známý nebude vyprávět opilý někde k ránu nějakému jinému násoskovi, který ovšem bude úspěšným spisovatelem a kterého, aniž by si byl vědom, že mu o tom někdo včera vyprávěl, napadne o den později (vaše) úžasná myšlenka, kterou zpracuje dříve než vy.
Také nepovažuji za příliš inteligentní posílat své nápady do různých televizních soutěží nebo je dokonce předkládat tzv. skautům, tj. lidem, kteří mají za úkol vyhledávat náměty pro televizní seriály. Odměny autorům ideje jsou povětšinou zcela mizivé, jejich jména se často nedostanou ani do titulků a v showbusinessu se pohybuje mnoho žraloků, kteří sice nemají moc vlastních nápadů, ale znají perfektně své teritorium a oškubají vás dříve, než si uvědomíte, co se děje.
Jeden z velmi populárních českých hitů v půlce osmdesátých let napsal mladý kluk, který přinesl své melodie na kazetě známému hudebníkovi. Ten jej vydal okamžitě, bez skrupulí a bez sebemenší výčitky jako svou vlastní skladbu. O klukovi dnes nikdo neví, hudebník vydělal miliony (samozřejmě nejen na tom). Mluvil jsem s člověkem, který skladbu pro slavného „profesionála“ otextoval. Krčil rameny:
„Já to přece nemohl vědět! A když jsem se to dozvěděl, co jsem měl dělat? V tý době už to neslo zlatý vejce! A potom, přece nemůžu jít proti XY, kterej to má tady dodnes pod palcem!“
Řekl jsem mu, že by nebylo špatné, kdyby tomu klukovi poslali alespoň jedno z těch zlatých vajíček, třeba na velikonoce. Ale to víte, tím by přiznali, co udělali. A tak se nad jedním neopatrným autorem slehla zem.
© Stanislav Hudský, 2010
Knihy autora:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||||
Nejnovější komentáře