Pravidlo 33: Najděte nejlepší syžet z možných

Člověk, který film Věčný skryt neposkvrněné mysli neviděl, by si mohl myslet, že tak, jak jsme odvyprávěli jeho fabuli v předchozí kapitole, je i natočen.

Nikoliv.

Výsledný syžet nakonec obsahuje celkem čtyři dějové linie a spoustu plánů.

První dějovou linií je příběh postav Joela a Clementine, druhou příběh „vymazávače“ Patrika, který chce svést Clementine, třetí linií je příběh majitele vymazávací firmy a jeho sekretářky.

Tyto tři linie vyplývají z podstaty příběhu a tak či onak by k nim dospěl při výstavbě syžetu i kterýkoliv jiný profesionál.

Autoři však doplnili příběh ještě o linii čtvrtou — o fantaskní vnitřní svět Joela, který si v průběhu vymazávání uvědomí, jak nesmírně jsou pro něj vzpomínky na Clementine důležité, a protože nemůže proces přerušit, hledá uvnitř své hlavy řešení, jak si tyto vzpomínky uschovat do jiných vzpomínek, aby je vymazávací počítač nenašel.

Příběh okamžitě narůstá o další rozměr a již jen toto řešení přináší několik dalších plánů, které mohou autoři rozehrát.

Celou věc to nesmírně obohatilo — emocionálně, výtvarně i dějově.

Dále autoři mohli zvolit tradiční paralelní způsob vyprávění linií od začátku do konce fabule.

Rozhodli se odvážněji:

Hlavní dějovou linii vyprávějí od konce do začátku a ostatní pouštějí proti ní, čímž okamžitě dosahují zajímavých kontrapunktů.

Nakonec vzali některé scény z těchto linií (zřejmě ty, které by v daný okamžik prozradily divákovi příliš mnoho) a zařadili je na jiná místa v ději, než kam by patřily časově (ať už jedou od začátku do konce, či naopak).

Tyto scény logicky zcela přesně vložili na ta místa, kam z hlediska konstrukce dramatické klenby patří, a klenbu tímto způsobem dokonale uzavřeli, dalo by se říci „vyfutrovali“.

Takováto práce se syžetem, kdy jednotlivé dějové linie příběhu (vlastně paralelních příběhů) doslova rozeberete na malé kousíčky a potom poskládáte zcela jinak do naprosto nových tvarů, obsahuje nesmírná rizika v tom, že vy příběh znáte a proto vám může připadat i jeho nové poskládání srozumitelné, čtenář nebo divák se však může v díle naprosto ztratit a znechuceně ho odmítnout jako „slátaninu“. Pokud se vám to však povede, máte nakročeno k majstrštyku. Osobně považuji scénář filmu Věčný svit neposkvrněné mysli za jednu z nejvydařenějších ukázek toho, co je to skutečně vynikající práce se syžetem, ze všeho, co jsem kdy viděl, a za věc hodnou hlubšího rozboru, než kolik místa mu můžeme poskytnout v tomto textu.

Filmové scénáře jsou vůbec velmi vhodným materiálem pro naučení se práci se syžetem. Kromě těch výše uvedených doporučuji třeba scénáře k filmům Prestige, Inception či Memento, informace naleznete třeba na imsdb, simplyscripts, dailyscript nebo stačí googlovat.

Další geniální ukázkou dokonalého syžetu, prací s dějovými liniemi a plány je kniha Ubik Philipa K. Dicka.

Dick nás první čtyři kapitoly vede dvěma dějovými liniemi kupředu příběhu. Pak však náhle, v polovině páté kapitoly, doslova vymaže vše, co jsme do této doby četli, prohlásí tento směr příběhu za časovou linii, která nikdy neexistovala a vypráví dále jiný příběh, se stejnými postavami, které ovšem mají najednou jinou minulost, než o které jsme četli.

V kapitole šesté pak dojde k významnému dějovému zvratu, od kterého začíná vyprávění dalších dějových linií, jež se však v závěru knihy opět ukážou jako čistě fantaskní, hlavní hrdinové postupně objevují, že již vůbec nejsou v reálném světě, ale ve zcela abstraktním a virtuálním prostoru svých propojených a cizí silou manipulovaných vizí. V závěru pak autor znovu obrací svůj příběh naruby a vše je ještě jinak.

Ačkoliv Ubik je v prvním plánu především vynikající a velmi akční scifárnou, kde se příběh doslova řítí kupředu, obsahuje v druhém plánu významné filosofické souvislosti a odkazy jak např. přímo na Platónův svět idejí, tak „mezi řádky“ na myšlenky moderních filosofů, od Husserlovy fenomenologie až po Baudrillardovy teorie simulaker.

Přemýšlejte o tom, jak jsou vybudovány některé z nejlepších příběhů, které jste kdy četli nebo viděli ve filmu. Uvědomíte-li si konstrukci syžetu těchto děl, udělali jste první krok na cestě ke kvalitní struktuře svých vlastních.

Pokračování →

© Stanislav Hudský, 2010

Knihy autora: