Pravidlo 45: Rozlišujte dostatečně dějové linie
O tomto pravidlu jen stručně: k dispozici máte samozřejmě prostředky literární či technické, tedy typ fontu, normální řez písma, kurzívu nebo bold.
Bold doporučuji nepoužívat, vždycky na mě působí v beletrii rušivě. Pokud nechcete používat italiku (kurzívu), je možné si v nakladatelství domluvit použití různých fontů — například patkové písmo pro dějovou linii ze starého Egypta a bezpatkové pro linii ze současnosti.
Jestliže používáte více dějových linií, pak je nebudete rozlišovat písmem, kniha by pak působila typograficky divně, ale spíše mezititulky (Egypt, 2500 př. n. l., Praha 2011 n. l.).
Pokud nepoužijete ani to ani to, pak je nezbytné použít vždy v první větě dostatečně rozlišující informaci, jinak se čtenář v díle bude ztrácet. Např.:
„Vytrvalý vítr sebou přinášel jemný saharský písek, který se veleknězi lepil na zpocené čelo.“ „Nebe nad Prahou se zatáhlo bouřkovými mračny.“ Nebo použijte ihned jméno postavy z dané dějové linie.
Dále můžete linie odlišovat tím, že jsou vyprávěny ve třetí osobě nebo ich-formou, že různé postavy dle svého charakteru používají různý styl vyjadřování, spisovná kontra hovorová čeština, slang či argot atd.
Možností je mnoho, platí jen to, že přechod do jiné dějové linie musí být patrný hned. Pokud bychom dodrželi příklad s Prahou a Egyptem, pak pokud byste začali třeba popisem letu racka, může si ho čtenář představit právě tak nad Středozemním mořem jako nad Vltavou a vy mu pak budete třeba tuto jeho představu bourat.
© Stanislav Hudský, 2010
Knihy autora:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||||
Nejnovější komentáře