Pravidlo 6: Všechny reálie musíte znát lépe než čtenáři

Jeden autor (který má dnes už na kontě spoustu dobrých knih a tak mi snad odpustí, když ho uvedu jako negativní příklad) mi kdysi dal jinak dobře a napínavě napsaný rukopis, odehrávající se ovšem kdesi v USA, kde nikdy nebyl. Bohužel si nedal předem dost práce s tím, aby dostatečně poznal reálie, a z textu najednou trčely některé detaily jako bolavý palec. Pro ilustraci uvádím některé z oprav, které jsem mu musel navrhnout (je to také dobrá ukázka toho, jak někdy vypadá literární redakce):

1. Američané nepečou vánoční cukroví, vymyslete té ženě jinou předvánoční činnost.
2. Kávu nikdy nezalévají přímo v šálku vodou z varné konvice. To je výlučně středoevropský zvyk (prý z první světové války, kdy měli vojáci jen dva ešusy — na polévku a hlavní jídlo — a jeden hrnek — na vodu a kávu). V americké domácnosti bude káva vždycky překapávaná. Voda na případný čaj se tedy bude vařit zvlášť a zvlášť se bude dělat káva. (Před vznikem překapávačů se káva zavařovala a pak přelévala do konvičky, která se teprve servírovala). V knize se vůbec často vaří čaj, což je ale v Americe neobvyklé, pijí více kávy a domácích ovocných limonád s ledem, i v zimě. Pití čaje by svědčilo nejspíše o tom, že to je emigrantská rodina.
3. Středostavovská rodina nebude loupat a vařit brambory. Bude mít mražené hranolky. Místo loupání brambor ať chystají zeleninové saláty, ty se jedí ke každému jídlu. A ať jde ta žena do sklepa pro něco jiného než pro zeleninu. Tu bude mít čerstvou v kuchyni. Může jít třeba pro krabice s girlandami vánočních žároviček na výzdobu domu či zahrady.
4. Američané nemají štědrovečerní večeři 24. prosince. V ten den většina Američanů skromně povečeří a pak ti, kteří jsou nábožensky založeni, jdou například na půlnoční mši. Vánoce se slaví 25. prosince. Američané si dávají dárky až v tento den a pak teprve následuje velká vánoční večeře, kde jedí amerického krocana. Kdyby ho neměli rádi, asi by udělali něco jiného tradičního. Nějaké steaky, předem naložené atd.
5. Vyhoďte řízky a bramborový salát. Spíš ať ta žena udělá steaky s hranolky a zeleninovým salátem, či nějaké jednoduché mexické jídlo, něco si najděte. Různé variace na bramborový salát sice Američané mají, ale není to nic typicky vánočního ani tradičního. Nejvšednější je tam pizza a hamburgery. Také krajíce chleba s játrovou paštikou jsou typicky české. Oni by jedli tousty s džemy, slaným máslem a sýrem či burákovou pomazánkou, hamburgery s hranolky atd. Vyhoďte míchaná vajíčka, rohlíky s máslem a čaj. Nahraďte buď toasty s javorovým sirupem a kávou, nebo palačinkami s javorovým sirupem, či vaflemi či něčím podobným americkým. Místo bublaniny dejte třeba dýňový koláč.
6. Vzhledem k tomu, že část příběhu se odehrává v předvánočním čase, měla by tam být nějaká zmínka o listopadovém Halloweenu.
7. Dětská družina — tam to funguje trochu jinak, při školách fungují spíše kroužky, zaměřené na konkrétní činnosti. Jejich „public nursery“ jsou většinou na školách nezávislé a neslouží středostavovským rodinám, kde je matka v domácnosti. Ať chodí ta holčička do výtvarného kroužku či kurzu.
8. Že by byla v obchoďáku polovina zboží beznadějně vyprodána? V USA? Pokud se neblíží nějaká katastrofa, je to pravděpodobné maximálně náhodou u jednoho nebo dvou druhů nějakého momentálně extrémně módního zboží, ne u poloviny dárků.

Je jasné, že pokud píšete knížku z prostředí, které vůbec neznáte, budete neustále v nebezpečí toho, že popíšete zcela nesmyslně nějaký detail, který ale bude čtenář znát. Důsledky takové nedbalosti jsou tragické. Čtenář vám okamžitě přestane věřit. A to je katastrofa (viz pravidlo 14). Pokud se vám přímo nezačne smát, přinejmenším zničíte atmosféru, kterou jste (zvláště u hororů a detektivek) dlouho složitě budovali.

Špatné reálie jsou jedním z největších nebezpečí, které vám mohou pokazit knihu.

Pokud máte důvody, proč musíte psát o prostředí, kde se necítíte doma, snažte se předem opatřit všechny dostupné informace a každý detail opakovaně zvažujte. (Berte však v úvahu i to, co píšeme v závěru pravidla 9 o nebezpečí přílišného ponoření se do věci.)

Skutečně si dá váš hrdina tam a tam, v té a té zemi, tehdy a tehdy do kávy kostku cukru? Skutečně posnídá koblihu? Skutečně přežije v lágru za první světové války jen proto, že mu místní doktor daruje poslední tubu penicilinu? Tygr, který se vyřítí na domorodce v africké buši, vypoví o vaší (ne)znalosti prostředí více, než sebepodrobnější popis kostýmu nějakého Tuarega.

(Tygři žijí v Africe pouze v zoologických zahradách a to by Tuareg musel zabloudit hodně daleko, stejně jako penicilin proti proudu času.)

Pokračování →

© Stanislav Hudský, 2010

Knihy autora: