Velká noční hudba
Veliká spousta lidí. Moc lidí. Míhají se kolem mě.
Vstávám každé ráno už v pět. Vzpomenu si na pohádku, kterou jsem poslouchal před spaním. Já vím, že už jsem na pohádky velký, ale když je to tak hezké. Občas se dívám na televizi, ale to tak hezké nebývá.
Vstávám každé ráno už v pět. Umyju si zuby, ruce, pusu. Před tím sedím na záchodě. Prohlížím si časopis. Nosí mi ho sestřička, která mi večer ohřívá večeře. Nejhezčí jsou obrázky její dcerky Máji, které tam kreslí barevnými pastelkami po okrajích stránek. Kytky a stromy a zvířata. A strašidla. Ta bývají přeškrtaná. Tak se nebojím.
Vstávám každé ráno už v pět. A pak umytý se obléknu a sednu si ke stolu. Před tím si vyndám z lednice snídani. Tu mi taky připraví večer sestřička. Na talíř s autem. Tím závodním. Modrým. Sním snídani a dám si čaj. Dívám se z okna. Nejhezčí to je, když v tu dobu zrovna svítá. Jak se ze tmy pomalu klube všechno, co je pak celý den venku.
Vstávám každé ráno už v pět a umyju po snídani talíř. S autem. Závodním. Modrým. A v sedm vycházím z domu. Zamknu za sebou pečlivě dveře. Vezmu za kliku a zkusím otevřít. Nejde to. Zamkl jsem dobře.
Vstávám každé ráno už v pět a v sedm vycházím z domu a těším se do práce. V půl osmé už se převlékám. Je to legrační. Mám na tričku nápis Metro, pracuju v metru, rozdávám lidem Metro. Veliká spousta lidí. Moc lidí. Míhají se kolem mě.
Vstávám každé ráno a pak rozdávám lidem čtení na cestu. Veliká spousta lidí. Moc lidí chodí kolem mě. Vezmu štos novin do levé ruky a pravou je nabízím kolemjdoucím.
Moc lidí. Míhají se kolem mě a berou si noviny. Snažím se každého pozdravit, ale oni mě většinou nevidí. Spěchají. Jsou asi moc důležití. Moc lidí. Mají moc důležitou práci, tak vezmou noviny a běží dál. Jsou moc důležití, a tak jsem rád, že jim můžu dát noviny. A oni běží dál. Spousta. Ale někdy. Někdy zpomalí, podívají se mi do očí, vezmou si noviny a řeknou děkuji. Někdy. Moc lidí. Spěchají. Ale někdy. Někdy zpomalí, podívají se mi do očí, usmějí se, vezmou si noviny a řeknou děkuji, hezký den. A já se taky usměju a řeknu hezký den. Moc lidí. Někdy se usmějí a já se taky usmívám. A pak odpoledne, když sedím u stolu a piju a dívám se z okna. Vzpomenu si postupně na všechny, co se usmáli. A říkám si, určitě měli hezký den. Veliká spousta lidí. Moc lidí.
Nejnovější komentáře