Děkujeme. Děkujeme???
Asi se všichni shodneme na tom, že poděkování je vyjádření vděku za cosi, celkově pozitivní pocit, který vyjadřuje děkující děkovanému. Díky vzdáváme obvykle za něco, co považujeme za žádoucí. Slovo díky v předložkových spojeních by se patřilo užívat jen pro skutečnosti žádoucí, přínosné či chtěné
A proto leckdy zůstávám (ale nejen já) v úžasu nad tím zač se vlastně děkuje.
Jeden známý zubař jistý čas uváděl televizního Milionáře (naštěstí jen krátce). Jeden ze soutěžících byl na invalidním vozíku a moderátor diváky informoval, že DÍKY autonehodě je nyní tento soutěžící na invalidním vozíku. Čili poděkoval za tuto autonehodu. Co to bylo? Výraz vrcholného cynismu nebo jen něco bezmyšlenkovitě plácnul?
Jistá moderátorka na veřejnoprávní televizi před časem poděkovala zemětřesení na Haiti neboť teprve díky tomuto zemětřesení mohlo zahynout více než sto tisíc lidí.
Lékaři ba i ministr zdravotnictví děkují za kouření, protože teprve díky kouření umírá více lidí na rizika s tím spojená. Proč tedy proti kouření bojují, když mu zároveň týmž dechem děkují?
Myslím, že se shodneme, že děkováním vyjadřujeme vděčnost a uznání.
Bezpochyby by se našlo daleko víc příkladů, protože bezmyšlenkové užívání některých obratů se stalo pravidlem, aniž by novináři či moderátoři či politici vůbec uvažovali nad tím, co říkají.
V takových případech se totiž říká „vinou…“, eventuálně „kvůli…“. Ale to by museli novináři či moderátoři přemýšlet nad tím, co říkají. A to po nich přece nemůže nikdo chtít.
Knihy autora (v prodeji):
 |
 |
Nejnovější komentáře