Dobrej model

V jednu v noci z neděle na pondělí začal před barákem dělat randál nějaký feťák.

To se tak stává, když jdete pozdě spát, ráno potřebujete dřív vstávat do práce a je hrozné dusno, takže spíte se všemi okny úplně dokořán.

Chvíli jsem uvažoval, že zavřu okna a pustím klimatizaci, ale pak jsem se rozhodl vydržet, než přestane ječet.

Máme prý šetřit energií na zimu, a protože nechci, aby o mně Síkela říkal, že jsem ruský kolaborant, tak jsem si šel jenom zapálit americkou cigaretu, čímž jsem ihned přispěl státnímu rozpočtu České republiky několika korunami spotřební daně a Spojeným státům americkým další daní ze zisku, zatímco Putin utřel.

Patriotem snadno a rychle!

Když však po půlhodině feťákovo chození do kruhu před domem za neartikulovaného pořvávání přestalo připomínat bojový rituál jihoafrických domorodých kmenů a přešlo do bubnování hlavou o domovní dveře a volání: „Pomoc! Pomoc!“, usoudil jsem, že fakt potřebuje pomoc, a zavolal jsem linku 112, která je dle stránek ministerstva vnitra určena „pro jakéhokoliv člověka, který potřebuje urgentní pomoc“.

Přivítal mě policejní robot, který mi řekl, ať mluvím, a když jsem začal mluvit, tak od něj hovor převzala operátorka, která mi řekla, že tam někoho pošle.

Bylo 01:28 v noci na pondělí.

Feťák se postupně unavil a ztichl, já vlezl do postele a začal jsem opět usínat.

Sotva jsem však začal chrupat, spustil feťák nepřetržitý řev sprostých nadávek.

Byly dvě minuty po druhé hodině noční, cajti se na můj telefonát evidentně zvysoka vykašlali, tak jsem zavolal znova na 112, kde mě přivítal policejní robot, řekl mi, ať mluvím, a když jsem začal mluvit, tak od něj hovor převzala operátorka, která se zeptala, o co jde, popřela, že se mnou před půlhodinou mluvila (měla sice stejný hlas, ale asi to byla jiná robotka) a pak mi řekla, že tam někoho pošle.

Feťák se zatím venku pustil do rvačky s nějakou ženskou, podle toho, co na něj řvala, ale šlo o nějakou jeho známou a facky mu taky dávala asi spíš ona, takže na slavný krizový kód amerických kolegů „bílá žena v nebezpečí“ nedošlo.

Nakonec třeba ani nebyla bílá.

(Nebojte, nejsem rasista, například proti bělochům nemám vůbec nic.)

Vstal jsem a šel si k oknu zapálit.

Žena zatím zmizela a feťák se klopýtavě přesunoval po chodníku u silnice směrem kamsi do pryč.

Po slušných pětačtyřiceti minutách od prvního zavolání na linku 112 se na rohu ulice objevilo policejní auto.

Pomalu přejelo kolem potácejícího se feťáka, aniž by si ho řidič povšiml, jelo dál a zastavilo na rohu našeho domu.

Pak se chvíli nedělo nic.

Asi po dvou minutách se otevřely dveře a vylezl policajt ve žluté reflexní vestě.

Postavil se vedle auta a docela dlouho naprosto bez hnutí civěl před sebe.

Vypadal, že taky v něčem jede, ale tohle jsem odhadl spíš na trávu.

A řekl bych, že to byl fakt dobrej model (ta tráva, ne ten cajt).

Ani se nerozhlédl, nic, prostě jen tak zíral, jak už tak huliči typicky zírají.

Po nějakém čase vlezl zpátky na místo řidiče, načež už se nedělo vůbec nic.

V policejním autě byla tma, všude kolem se rozhostilo ticho, chtěl jsem jít spát, ale bylo půl třetí ráno a já už pořádně nezabral.

Policejní auto jsem odjíždět neslyšel, tak tam také možná stálo až do rána.

Vstával jsem v šest, takže jsem za noc špatně naspal ani ne čtyři hodiny.

To se mi to dnes pracuje! – Hádám, že stejně dobře jako další stovce lidí z našeho baráku.

Že současný ministr vnitra nemá mezi nominanty na funkce nikoho, kdo by neměl nějaké osobní kontakty anebo kšefty s mafiány, mě nepřekvapuje. Je na tom prostě stejně jako padesát procent ministrů, kteří tu byli před ním.

Že je současný policejní prezident, prakticky jmenovaný do funkce současným ministrem dříve, než se současný ministr ujal funkce, uťápnutý submisivní moula, z jehož mektání je zřejmé jenom to, jak strašně si to nechce rozházet ani se současnými funkcionáři, ani s minulými funkcionáři, a to bez ohledu na to, zda jsou nad ním či pod ním, mě taky nepřekvapuje. I takové už jsme tu měli.

Ale to, že v roce 2022 je linka 112 prakticky na nic, mě docela překvapuje.

Ono – když na ulici řve někdo o pomoc, je jedno, že je to nejspíš nějaký agresivní feťák. Může to klidně být i nějaký duševně nemocný člověk. Ale hlavně může opravdu potřebovat pomoc. A aby policie – kousek od centra hlavního města! – přijela až po čtyřiceti pěti minutách, to je tedy hodno nejenom překvapení.

To už je zralé na slavné klausovské povytažení obočí až na zátylek.

To je děsné.

A děsivé.

45 minut je doba, kterou opravdu člověk, který se třeba předávkuje a upadne do kómatu, často nepřežije.

Co by se asi řešilo, kdyby policisté po pětačtyřiceti minutách našli na místě už jen (pomalu, protože je dusno) chladnoucí feťákovu mrtvolu?

Nebo kdyby po třiceti minutách ten feťák zabil v nějaké atace tu svoji známou, co ho fackovala?

Přičemž by obému šlo předejít, kdyby pražští cajti přijeli v nějakém rozumném čase.

Před třemi měsíci mi auto porazilo pejska a veterinární záchranka to k nám stihla přes celé město ve špičce do dvaceti minut!

Zatímco jsem nemohl usnout, přemítal jsem i o policistovi v autě a o té jeho podivné rekognoskaci.

Nebo jich v tom autě bylo víc? – napadlo mě.

Většinou přece chodí po dvou, ne? (Tedy po dvou osobách. Nechtěl jsem naši polici přirovnat k žádným čtyřnožcům, ani k těm přežvýkavým.)

Že by ho – či je – zlákala naše jinak klidná a tichá ulice u golfového hřiště prostě jen k takovému tomu pěknému schrupnutí před začátkem pracovního týdne?

Nebo jel – či jeli – opravdu „nějakej dobrej model“?

Či snad – napadlo mě v oné hodině mezi psem a vlkem – rozjařila policisty ve voze včerejší šedesátitisícová Prague Pride natolik, že v autě zhasli a rozdali si to tam tak nějak pěkně po chlapsku?

Ať tak či tak, já si neužil ani těžkej fet, ani dobrej model, ani sex, a přitom jsem to odnesl hrubým nevyspáním.

Myslím, že ze všech nejhůř.

Tedy až na policejní roboty.

Ale že by se s tímhle nefungováním základních policejních povinností začalo něco dělat, v současnosti rozhodně nečekám.

Příslušní příslušníci mají zjevně moc práce sami se sebou a příslušnými předpisy.

A také se potřebují dobře vyspat na náročná školení, jak se chovat na mítincích pana Babiše, aby se Rakušan nažral a Babiš zůstal celý.

Dobrej model.

© Stanislav Hudský, 2021

Knihy autora:

---

---