Odmítnutí vydání Bible

Vážený Pane Bože,

děkujeme Vám za zaslaný rukopis s názvem Bible a podtitulem Písmo Svaté. Bohužel Vám musíme oznámit, že jsme se v redakci přiklonili k názoru, že dílo není v tomto stavu vydatelné.

Ne snad, že by nemohlo být komerčně úspěšné – je docela dobře možné, že v době, kdy mohou být světovými bestselleristy i tak průměrní literární řemeslníci, jako je Dan Brown, či Paul Coelho, by se prodala v nějakém mimořádném nákladu i Vaše kniha (ač naše korektorka prohlásila, že by ji nechtěla ani zadarmo).

Problémem je však její literární úroveň a i naše právní oddělení nás upozornilo na potíže, které by vydání mohlo našemu nakladatelství způsobit.

Vezměme to však pěkně po řadě:

1. Rozsah

Především je Váš text příliš dlouhý, obsahuje skoro čtyři miliony znaků, zatímco průměrná kniha kolem čtyř set tisíc. Devítkovým fontem by to vydalo nějakých 2000 stran – musíte si uvědomit, že i takový špičkový autor, jako je Steven King, si vystačil ve svém monumentálním hororu To s tisícovkou. Váš pokus o horor je mnohem delší než King – ale hlavně mnohem nudnější.

Kdyby alespoň byla ta délka účelná, ale to Vaše nekonečné vyjmenovávání různých potomků a předků Vašich postav by bylo pro každého normálního čtenáře naprosto ubíjející. To musíte rozhodně vyškrtat! Literární dílo není, proboha, nějaký genealogický seznam!

Navíc se zcela zbytečně opakujete – a kromě toho sám sebe citujete nepřesně. Vezměte třeba jen to svoje Desatero. Máte ho v knize dvakrát (obé v části, kterou nazýváte z nejasných důvodů Starý zákon), ale obě místa se více jak v polovině formulací liší, dokonce Vám nesedí ani číslování… Prosím Vás, než takový text pustíte ven, měl byste si ho po sobě alespoň přečíst!

2. Desatero

Mimochodem, když už jsme u Vašeho desatera… To Vaše se dá shrnout v podstatě takto:

1. Já jsem Pán, tvůj Bůh: Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. 2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. 3. Pomni, abys den sváteční světil. 4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi. 5. Nezabiješ. 6. Nesesmilníš. 7. Nepokradeš. 8. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. 9. Nepožádáš manželky bližního svého. 10. Nepožádáš statku bližního svého.

No, nevíme… Je to takové nijaké… Něco jako ty prvorepublikové nápisy na úřadech: „Plivati na zem se zapovídá!“ A třeba bod 6 a 9 se v podstatě překrývají… Stejně tak 7 a 10… Chtělo by to zkrátka také proškrtat. A vůbec: hlavně znovu promyslet! Přečtěte si, jak třeba morálku řeší v tradiční indické hathajóze tzv. jámy:

1. Neubližování. 2. Pravda. 3. Nekradení (nepřivlastňování si). 4. Zdrženlivost. 5. Trpělivost. 6. Odvaha. 7. Soucit. 8. Upřímnost. 9. Střídmé stravování. 10. Čistota.

Všimněte si, jak na polovině prostoru, co vy, dokázali autoři stručně a promyšleně formulovat všeobecné a přirozeně lidské morální principy a ještě přidat pár rad pro zdraví! A přitom to nemá formu příkazů! (Lidi vůbec nemají moc rádi příkazy, čtenář po přečtení obou textů přímo cítí, o kolik ten druhý působí sympatičtěji). Vaše body 5., 6. a 7. stáhli prostě do bodu 1. To je co? A kdybyste v tom svém Desateru vynechal bláboly o výlučném uctívání sebe sama, braní Vašeho jména nadarmo a svěcení svátečních dnů, možná by Vám zbylo místo i na tak pěkné věci jako je soucit, střídmé stravování, nebo čistota!

3. Plagiátorství

Milý Pane Bože, jedním z hlavních důvodů, proč Vaši knihu rozhodně nevydáme, je její neoriginalita a dokonce plagiátorství. S tím bychom mohli mít opletačky. Asi nemá smysl to rozebírat dopodrobna, jistě sám víte nejlépe, kde přesně jste co, jak se po redakcích říká: „obšleh“, viďte.; -)

A je toho opravdu nadmíru!

Nás v redakci nejvíce mrzí Vaše neinvenční a z kontextu vytržené převyprávění části známého staromezopotámského eposu Gilgameš, resp. té části o Utnapištimovi, kterého jste přejmenoval na „Noe“ (no a?; -). Víte, ono jde ve skutečnosti o ještě starší zdroj: Mýtus o Atrachasísovi, ale autor Gilgameše mu dal skutečně mimořádný literární a filosofický přesah. Epos o věčné a nesplnitelné touze člověka po nesmrtelnosti, jehož smyslem je uvědomění si, že nesmrtelnost je nemožná, ale že je možno jí dosáhnout v symbolické rovině v paměti našich potomků a to našimi velkými a dobrými činy, to je téma! A vy jste to seškrtal na to, že se tam po potopě dohodnete s lidmi a zvířátky, že už nikdy nesešlete na zem potopu. A uděláte na nebi duhu. No…

Nejsme si jisti, že – zvláště po tragických potopách v minulých desetiletích (vzpomeňme jen třeba na naše české Troubky!) – je vůbec takové vyústění vhodné. Mnoho čtenářů tím jenom naštvete.

Ta duha na závěr tohoto úseku je ale dobrá… je to takové hezké… pěkný poetický obraz… to by bylo dobré tam nechat… ale to by nesmělo být to před tím vykradené a zmrvené.

Víte, kdybychom se my, v redakci, někdy setkali s mimozemskou civilizací a ta by po nás chtěla, abychom jí dali jenom jedno jediné dílo, které by přitom ale reprezentovalo sebereflexi našeho druhu, dali bychom jí Epos o Gilgamešovi a hrdě bychom jí řekli: „Takhle jsme před čtyřmi a půl tisícem let začali s literaturou!“ (Vám by se to jistě moc nelíbilo, už proto, že mezi Gilgamešem a Enkiduem je zjevně homoerotický vztah, s čímž máte evidentně problém).

Tu Vaši bichli bychom však před vyspělejšími civilizacemi raději utajili – jsme si vcelku jisti, že by kolem Sluneční soustavy vytvořily sanitární kordón.

V této části Vašeho Starého zákona je ještě jeden do očí bijící plagiát: Píseň písní. My všichni (včetně Vás) samozřejmě víme, že je to nádherná báseň geniálního spisovatele Šalomouna (neplést s geniálním českým ilustrátorem Šalamounem, autorem Maxipsa Fíka) – jeden z prvních ryze erotických textů světové literatury a vážně špičková věc – je tam skutečná láska, touha, osamění i setkání, sex, popsaný vkusně a přitom vášnivě:

Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je,

srnčí dvojčátka,

jež pasou se v liliích.

Ještě než s vánkem přijde den

a rozprchnou se stíny,

na horu myrhy vyjdu si,

na pahorek vonných koření.

Prostě paráda. Poetika i erotika par excellence! Proč k tomu, proboha, připojujete ty svoje trapné komentáře o tom, že to je vyjádření lásky k Matce Církvi? Vždyť tím ten text úplně kur… przníte! To by se Vám Šalamoun, pardon, Šalomoun, pěkně poděkoval!

Co se týče Vašeho Nového zákona, zmíníme to již jen stručně: nepůvodní motivy neposkvrněného početí (indický Krišna), zmrtvýchvstání (egyptský Osiris), vůbec všechno to kříšení mrtvých atd. atd. Opravdu je tak těžké vymyslet něco nového a svého?

4. Neaktuálnost

Chápeme, že tím, že jste z hlavního hrdiny Nového zákona, Ježíše, udělal zombíka, který šíří svou nákazu křesťanstvím tak, že lidé požírají v chrámech, zasvěcených Ježíšovu kultu, jeho tělo a pijí jeho krev, jste se pokusil přiblížit svůj text nejmladší generaci, ale musíme Vás upozornit, že mezi mládeží frčeli zombíci tak před dvaceti lety, pak to byli spíše čarodějníci, pak upíři, teď jsou to takové ty fantasy jako Hra o trůny – v tomhle jste zkrátka minul dobu.

5. Sexualita

Vážený Pane Bože, vy musíte mít nějaký problém se sexem. Kdy, proboha, jste měl naposledy sex s nějakou Bohyní (nebo Bohem, pokud jste na Bohy, je to Vaše věc, jsme v tomto směru liberální). Ale vážně jsme nikdy nečetli nic s tak podivně a perverzně zdůrazňovanou sexualitou, jako je Vaše Bible (počkejte, před pár lety nám sem nějaký Alláh poslal svůj Korán, taky na tom sexu dost ujížděl, malé holky, mladí kluci, polygamie atd., ale to byla ryzí grafomanie, to zase Vy občas píšete líp – tohle ale, prosím, nikomu neříkejte, povídal někdo v redakci, že ten Alláh je nějaký nebezpečný a pomstychtivý chlap, asi nějaký Rusák, či co.)

Já osobně, jakožto šéfredaktor s bílým vousem, si ve svém požehnaném věku už s lidmi o sexu ani moc nepovídám, hlavně asi proto, že žiju už několik let v láskyplném vyrovnaném vztahu, do kterého sex přirozeně patří, ale nemám vůbec žádnou potřebu o tom někomu vyprávět nějaké další detaily, a snad i proto mě ani sex těch druhých nijak zvlášť nezajímá. Říkám si: ať si lidé dělají v posteli, co chtějí, když jsou dospělí a nikomu tím neubližují, tak do toho nikomu jinému nic není, ne? A moji kolegové jsou na tom zřejmě vcelku podobně (pokud ne, tak mě s tím alespoň neotravují).

Jenže vy to tam máte pořád: vlastně, když o tom tak přemýšlíme, sex je Vaše ústřední téma. Támhleto se smí, ale tuhleto se nesmí, upadáte do pokleslých popisů všech možných detailů různých perverzí (viz Sodoma a Gomora), ale pořád zdůrazňujete: tamhleto či tohleto je hřích, onanie je hřích a Onan je dokonce potrestán za přerušovanou soulož… No, popravdě, myslíme si, že jste zralý na psychoterapii, ne-li sexuologii.

Možná, že jsme se na těch vašich dvou tisících stran nějak ztratili, ale kde tam vlastně (vyjma Písně písní, o které jsme psali výše) vyprávíte nějaký krásný příběh o prima klukovi a skvělé holce, kteří se prostě mají rádi, začnou spolu chodit a pak spát a mají spolu děcka, o holce a klukovi (nebo klukovi a klukovi, jestli jste, Pane Bože, gay), mezi kterými vznikne skutečná láska, víte, ale taková ta skutečná, kde ta vaše druhá část je skutečně rovnocennou a možná i lepší částí Vás samého, kde je Vaše milá tou jedinou, se kterou chcete zestárnout, a nebude pro Vás odporné, až Vám bude jednou osmdesát let a budete jí ošetřovat bércové vředy…

Normální LÁSKA spojená normálně se SEXEM. Tento nejpřirozenější typ lásky ve Vaší Bibli dokonale chybí… Jistě, hojně to tam vynahrazujete zdůrazňováním lásky k Bohu… ale, Pane Bože, jste si jistý, že když jste autor, není to vlastně jenom sebeláska?

Jistě, Váš Ježíš mluví o lásce k bližnímu, ale podle nás je to jen Vaše psychická náhražka té skutečné lásky sexuální. Dle našeho názoru nemusíme nutně každého bližního hned milovat. Stačí, když ho respektujeme do doby, než začne někomu ubližovat. A totéž musíme požadovat i od něj. I od Vás, Pane Bože.

On si také ten Váš Ježíš, pokud si dobře pamatujeme, chudák, asi nikdy v životě – jak se to říká slušně?, inu – nevrz. Není náhodou, Pane Bože, Ježíš jenom jakousi Vaší projekcí? Jakýmsi druhým Já? Tím lepším? Které má vykoupit všechna ta svinstva, co jste lidem dělal ve Starém zákoně?

No, to už je Vaše věc.

6. Slabý příběh

Možná by se dal hlavní příběh Vaší knihy shrnout takto:

Jakýsi Bůh stvořil svět, Ráj, a lidi. Lidem stvořil pohlavní orgány, sloužící k sexu. Když lidé přišli na to, jak je používat, nazval to dědičným hříchem a vyhnal je za trest, že na to přišli, z Ráje do světa. Sexem se tam pak lidé rozmnožili. Po čase přišel Boží syn, který nebyl zplozen sexem, a nechal se ukřižovat. Tím sejmul z lidstva dědičný hřích.

Lidé, kteří tomu věří, nechají se pokřtít, pijí jeho krev a pojídají jeho tělo, mohou za určitých přesně vymezených podmínek používat své pohlavní orgány k sexu a přijdou po smrti do nebe, ostatní můžou dělat, co chtějí, ale stejně přijdou do pekla.

Příběh má otevřený konec (no, to čtenáři fakt „milují“), ale z kontextu vyplývá, že nakonec Bůh svět zase zničí, načež první skupina bude navěky blažená (jak konkrétně, to moc nerozvádíte), zatímco druhou bude donekonečna týrat všemi možnými perverzními způsoby mučení (na tom si opět docela ulítáváte).

Nám to v redakci přijde celé jako nesmysl. Jestliže to měl ten Bůh všechno takhle předem naplánované, tak proč se tam o něm pořád říká, jak je dobrý? Vždyť je to hotový ďábel, který trápí ty ubohé, nevinné lidi, jak může! Každý normální čtenář přece musí držet palce těm lidem, proti tomu šílenci, který je podle Vás ještě navíc všemohoucí a vševědoucí, a přesto ty nešťastné lidi tvořil, uváděl do modelových situací, zkoumal, trápil, mučil a pak trestal! Tedy znovu a znovu prožíval úchylnou rozkoš ze situací, které naplánoval, vytvořil a předem věděl, jak dopadnou… Mengele hadr. (Mimochodem, víte, že vševědoucnost a všemohoucnost se navzájem logicky zcela vylučují? Další velká chyba!)

Pane Bože! Vždyť u takhle vystavěného příběhu by se Vám každý čtenář vysmál už na druhé straně!

Btw: Doufáme, že nevěříte, že existuje nebe a peklo, co? (Ne, samozřejmě, promiňte, Pane Bože, to bylo jenom takové kolegiální rýpnutí; -)

7. Závěr

Závěrem nám dovolte, abychom Vás upozornili, že standardně do redakce přijímáme texty, psané v programu Word a zaslané emailem. Vaše nabídka textu formou zjevení, a to všem zaměstnancům nakladatelství naráz, včetně skladníka, který zrovna v Libni přejímal paletu knížek z tiskáren, byla nejen nevhodná, ale již předem naladila celou redakci vůči Vaší knize silně negativně.

P. S.: Pokud byste na tom trval, můžeme Vám vydat knihu Vaším vlastním nákladem. Nevíme však, zda si to můžete dovolit. Slyšeli jsme, že akcie Vaší firmy v poslední době silně klesají.

© Stanislav Hudský, 2014

Knihy autora: