Pohádka o graffiti na tom Pražským mostě

Bylo nebylo, na tom Pražským mostě, jedné noci, kde se vzalo, tu se vzalo: graffiti!

Tedy, ono se tomu mostu vlastně už dávno neříkalo ani Pražský, ani Kamenný jako kdysi, ale Karlův, jenomže to je jiná pohádka.

A ani to graffiti se tam vlastně nevzalo, ono se tam naopak objevilo.

A vlastně se tam ani neobjevilo. Oni ho tam nastříkali dva zastydlí puberťáci, z nichž jeden už byl tak starý, že by dávno měl místo sprejování po stěnách vychovávat vlastní děti, ale tak už to u sprejerů bývá, pro samé stříkání nemají čas na děvčata.

„Takové barbarství!“ řekl pán, který viděl z okna oba sprejery při stříkání, a zavolal na ně cajty.

„Takové barbarství!“ řekli cajti, zatkli sprejery a předali je soudci.

„Takové barbarství!“ řekl soudce, napařil sprejerům mastnou pokutu, a protože to byli Němci, na pět let je vyhostil z české země.

„Takové barbarství!“ řekl německý velvyslanec, když se přijel podívat na posprejovaný most, pak před mostem poklekl a omluvil se za oba pachatele i celý německý národ, a pak se pro jistotu ještě omluvil i za druhou světovou válku, osmatřicátý, devětatřicátý, pětačtyřicátý a osmašedesátý rok, a jak byl v ráži, tak se navíc omylem omluvil i za bombardování Jugoslávie v devětadevadesátém, kde Němci vůbec nebyli, zato Češi ano.

„Takové barbarství!“ řekli magistrátní úředníci, když se o tom dočetli na serveru Aeronet.cz. „Co teď s tím graffiti budeme, pro páníčka, dělat? Jak ho z toho našeho krásnýho Pražskýho mostu odstraníme?“

I povolali úředníci českého odborníka se zkušenostmi s restaurováním mostů, které v Česku, jak známo, padají jak zralé hrušky, protože se o ně od té doby, co je někdo postaví, už nikdo nestará, takže jeho zkušenosti byly skutečně bohaté.

Český odborník zkoumal Pražský most tři hodiny, a pak prohlásil, že odstranění graffiti bude trvat čtrnáct dnů a stát čtyřicet tisíc.

„A není to nějak málo?“ zeptali se úředníci a povolali čínského odborníka se zkušenostmi s restaurováním Velké čínské zdi, jež, jak známo, odolává západním sprejerům již více jak šest století.

Čínský odborník zkoumal Pražský most tři dny, a pak prohlásil, že odstranění graffiti bude trvat čtrnáct týdnů a stát čtyři sta tisíc.

„A není to nějak málo?“ zeptali se úředníci a povolali německého odborníka se zkušenostmi s restaurováním chrámu Frauenkirche, z nějž, jak známo, kdysi nezůstal na kameni kámen.

Německý odborník zkoumal Pražský most tři týdny, a pak prohlásil, že odstranění graffiti bude trvat čtrnáct měsíců a stát čtyři miliony.

„A není to nějak málo?“ zeptali se úředníci a povolali ruského odborníka se zkušenostmi s restaurováním mumie Vladimíra Iljiče Uljanova Lenina, z nějž, jak známo, už dávno nezůstalo vůbec nic, a přesto je to tvrdé jako kámen, a navíc to vydrží na věčné časy a nikdy jinak!

Ruský odborník zkoumal Pražský most tři měsíce, a pak prohlásil, že odstranění graffiti bude trvat čtrnáct let a stát čtyřicet milionů.

To už připadalo magistrátním úředníkům jako rozumný odhad a rozhodli se vyhlásit výběrové řízení na firmu, která připraví výběrové řízení na firmu, která připraví výběrové řízení na firmu, která připraví výběrové řízení na odstranění graffiti, a to s férovými podmínkami, že cena rekonstrukce nesmí přesáhnout čtyřicet milionů plus mínus čtvrt miliardy a doba rekonstrukce nesmí přesáhnout čtrnáct let plus mínus čtvrt století a jméno restaurátora se musí skládat ze tří slov, z nichž prostřední musí končit na „-ич“.

Mezitím jel kolem Pražského mostu nějaký pan Archibald Černý s autem, v němž měl přístroj, kterým horkou párou čistil zašpiněné omítky.

„Takové barbarství!“ řekl si pan Černý, když uviděl graffiti, natlakoval přístroj, horkou párou pěkně dočista odstranil z Pražského mostu graffiti, a pak jel dál.

Trvalo mu to čtrnáct minut a stálo ho to prd.

„Takové barbarství!“ chytli se však druhý den za hlavu magistrátní úředníci, když se o tom dočetli na serveru SkrytaPravda.cz. „Co teď budeme, pro páníčka, dělat s tím naším výběrovým řízením?“

A svolali na magistrát poradu všech odborníků.

„Takové barbarství!“ prohlásili svorně jako jeden muž český, čínský, německý i ruský odborník, když se dozvěděli, že graffiti odstranil nějaký amatér úplně zadarmo, a po prozkoumání místa činu konstatovali, že neodborný zásah zásadně poškodil kameny ze čtrnáctého století, že ve spárách mezi kameny stejně zůstaly zbytky spreje a že náklady na rekonstrukci se zdvojnásobí.

Na zprávu ČT, že podle ČTK předmětné kameny nepocházejí ze čtrnáctého století, ale z roku 2008, kdy byl most opravován, reagovali magistrátní úředníci slovy, že nemohou brát ohled na názory dezinformačních a konspiračních médií, a vzápětí byli na návrh Vítězslava Jandáka odvoláni ředitelé České televize a ČTK a z ČRo byl na hodinu vyhozen hudební kritik Jiří Černý, který sice s celou věcí neměl nic společného, ale má stejné příjmení jako Archibald Černý (ten pán s tou horkou párou, který se ke svému hanebnému činu dokonce veřejně přihlásil), a navíc prostě Jiří Černý nejen Jandákovi, ale spoustě dalších lidí pije krev už od osmašedesátého.

Poté cajti zatkli pana Černého a vyslýchali ho tři dny a tři noci zostřenými metodami výslechu a za použití donucovacích prostředků.

Když jim po třech dnech podepsal plné doznání, byl hudební kritik Jiří Černý propuštěn, a následně byl zatčen skutečný pachatel odporného skutku, pan Archibald Černý, který byl vzápětí ve zrychleném řízení odsouzen k mastné pokutě a vypovězen z české země.

Ubohého vyhnance se ujalo Německo, kde mu kancléřka Merkelová řekla: „Imigrante, vítej!“, přidělila mu měsíční důchod 2.000 euro, startovní příspěvek 20.000 euro a nový vůz s přístrojem na čištění omítek horkou párou, načež ho německý soud odsoudil ke dvaceti letům vězení nepodmíněně za hanobení rasy, národa a přesvědčení, neboť sprejeři v Německu mají právo na veřejné vyjadřování svého uměleckého přesvědčení sprejováním a nikdo nesmí jejich díla označovat slovy: „Takové barbarství!“

Mezitím situace v Česku eskalovala.

Poté, co se zjistilo, že pan Černý (ten s tou párou), nebyl členem žádné politické strany, označil mluvčí Pražského hradu Jiří Ovčáček jeho skutek za typicky amatérský čin takzvané pražské kavárny, která si plete demokracii s tím, že si každý dělá, co chce (doslova řekl: „Z pražské kavárny se stává pražská cohcárna.“).

Prezident Zeman následně pronesl na setkání s občany ve střediskové obci Malá Černá, že (sic): „Kdyby ti kokoti z toho podělaného magistrátu nevyhlašovali nějaké čurácké výběrové řízení, ale svěřili tu zasranou restauraci rovnou Číňanům, mohly bý ty zkurvené grafity už dávno odtěženy a použity třeba na nějaké ty tyče v jaderných elektrárnách, které se vyrábějí z grafitu, což ví každý inteligentní člověk, samozřejmě kromě toho hnoje, kterému se říká český novinář.“

Sabina Slonková a Jiří Kubík následně vypátrali sestřenici pana Černého z dvanáctého kolene, paní Schwarzkopfovou, která byla proti své vůli uvězněna v ústavu pro choromyslné, a to jenom proto, že tvrdila, že ji před patnácti lety uneslo UFO a mimozemšťané na ní prováděli „hokusy“ (sic). Po dalším dotazování Slonková s Kubíkem zjistili, že „hokusy“ byly prováděny jistým Aštarem Šeranem v utajeném ruském vládním zařízení na Krymu a na přímý dotaz, zda na létajícím talíři bylo logo Agrofertu, paní Schwarzkopfová odpověděla: „Ano. Jsem si tím naprosto jistá.“

Tato zpráva vydržela Jindřichu Šídlovi k naplnění celých následujících pěti dílů pořadu Šťastné pondělí Jinřicha Šídla, přičemž v posledním z nich předpověděl, že Aštar Šeran bude sestavovat příští vládu, ale že, jak se zná, tak se určitě zase plete.

Na otázky novinářů na tiskovce, co má společného Andrej Babiš a jeho Agrofert s únosy českých občanů do zahraničí, a jak je možné, že vydává svou vládu za vládu odborníků, když jeho lidé se dopouštějí tak amatérského odstraňování graffiti, že přitom dochází k poškození historických kamenů, jež jsou součástí české národní identity a kulturního bohatství, Andrej Babiš odpověděl, že s Agrofertem nemá nic společného, že nikdy nic neudělal, že je to všechno kampaň, že s Aštarem Šeranem se setkal jenom jednou, a to čistě jako s odborníkem na IT technologie, že Kubíková se Slonkem jsou hyeny, a dodal (sic): „Za minulých třicet let vlády ODS a pana Kalouska tady nikdo, nikdo po kameňoch ani neštěkl. Až naše vláda začala něco dělat a dělá toho hodně pre kameně!“

V důsledku toho se začalo Babišovi přezdívat „Kameňoch“, na internetu se vyrojila na toto téma spousta vtipů a Jindřichu Šídlovi tato zpráva vydržela k naplnění celých následujících osmi dílů pořadu Šťastné pondělí Jindřicha Šídla, přičemž v posledním z nich předpověděl, že Kameňoch bude mít v příštích volbách 33,33 %, ale že, jak se zná, tak se určitě zase plete.

V Poslanecké sněmovně i Senátu byly vytvořeny vyšetřující komise a Milion chvilek pro demokracii svolal na Letnou velkou protivládní demonstraci pod názvem „Kameně se valí do Prahy!“, na níž jednak Mikuláš Minář vynadal půlmilionu demonstrantů za to, že místo aby přes léto zakládali nové politické strany a bojovali proti korupci, tak se zase jako vždycky celé prázdniny u moře v Chorvatsku jenom váleli, chlastali a šukali, vyzval Kameňocha k rezignaci a pana Černého ke kandidatuře za nějakou skutečně demokratickou politickou stranu se slovy: „Nevadí, že budete v politice nováčkem, nové koště dobře mete!“ (Čímž vytvořil panu Černému v německém vězení velké problémy, protože výraz „koště“, a zvláště pak „nové koště“ má mezi kriminálníky zcela jasný význam, který by způsobil ve vězení i Mikulášovi patálie.)

Mezitím dokončil Irán vývoj jaderných zbraní a okamžitě s nimi zaútočil na Izrael. Donald Trump si to vzal osobně, zmáčkl svůj červený knoflík, který byl podle jeho tvrzení mnohem větší, než všechny ostatní knoflíky na světě, ale to říkal jenom proto, že nevěděl, jak velký knoflík má v Rusku jistý Vladimír Vladimírovič, který ho stiskl hned poté.

Následující bleskovou třetí světovou válku přežil jenom Aštar Šeran, paní Schwarzkopfová, kterou uneslo z psychiatrie UFO přímo na Šeranovu kosmickou loď na oběžné dráze, a Andrej Babiš, který přežije všechno.

V prvních poválečných volbách pak došlo k patové situaci, kdy ANO získalo 33,33 %, stejně jako strana Vesmírní lidé Aštara Šerana, který ovšem sestavoval vládu, protože paní Schwarzkopfová nakonec volila komunisty (33,33 %), a ti měli vždycky blíž k mimozemšťanům než k pozemšťanům, ačkoliv Andrej Babiš byl pro mimozemšťany silná konkurence.

A tak se nakonec Jindřich Šídlo v nějaké své předpovědi konečně nespletl a v následujícím roce za to získal ocenění Vesmírná lupa.

Škoda, že se toho nedožil.

Z veškerého kulturního bohatství planety Země zbylo jen pár opařených a ozářených kamenů z Pražského mostu se zbytky spreje mezi spárami, kvůli čemuž se mimozemští odborníci dodnes dohadují, zda se má závěrečnému období lidské civilizace říkat doba kamenná, nebo doba sprejová.

Já bych navrhoval doba pitomá, ale já v téhle pohádce nehraju žádnou roli a nikdo se mě neptal.

Dobrou noc!

© Stanislav Hudský, 2019

Knihy autora: