Průšvih u Thermopyl (300: Vzestup říše)

Když už mě kamarádi jednou za čas vytáhnou na akční film, těším se, že si ho užiju. Celé dětství jsem se radostně díval na všechny ty Ramby, Predátory, Vetřelce, Smrtonosné pasti, „Jackie Chany“, Matrixy 2 i 3, Sin City atd. atd. Jakožto divák, spokojený i s intelektuálně nenáročnou a přitom graficky profesionálně udělanou podívanou, která rozhodně „pročistí“ hlavu, jsem vnímal i film 300: Bitva u Thermopyl. Koneckonců je to komiks, že?

Co ale rozhodně v takové situaci nečekám, je moment, kdy na mě z plátna začne zvracet zcela debilní floskule žvástavý ženský voiceover, který nebere konce, a když už mám pocit, že se mi z něj rozskočí hlava, je vystřídán stejně žvástavým voiceoverem mužským. (Byl jsem na nedabované verzi.)

Nekonečné desítky minut zcela trapných keců, za něž by měli být scénárista i režisér kamenováni alespoň stejně dlouhou dobu, jako je to člověk nucen poslouchat. (Vůbec nemluvím o tom, že to jsou naprosté blbiny z hlediska historického, to samozřejmě v tomto žánru velkoryse pomíjíme.)

Film neobsahuje jedinou vtipnou hlášku, to už je sakra umění, věřte mi, znám to z praxe, zrealizovat scénář, ve kterém není jediná vtipná věc, to už znamená spát hodně vysoko!

Jenže ten film neobsahuje ani jinak vůbec, ale vůbec nic.

Ach, ano: jednu pozoruhodnou věc film obsahuje: zcela bezkonkurenčně nejblbější a nejméně erotickou soulož, co jste kdy viděli. Možná, že i mnohem horší, než jste vůbec kdy zažili!

(Dokonce si myslím, že současní puberťáci vůbec nepochopí, že jde jakýmsi způsobem o sex – klidně na to vezměte děti, pokud se jim nedělá špatně z hektolitrů digitální krve, budou si myslet, že se tam ten pán s tou paní jaksi podivně strkají, rozhodně tam není nic neslušného, krom neslušně odvedené profese).

Pravda, ve druhé třetině jsme se už (z čirého zoufalství) smáli i dialogu:

Themistokles: „Víš, co mi před smrtí řekl tvůj otec?“

Umírající hrdina: „Ne.“

Themistokles: „Že už smíš sedat u stolu!“

Hrdina: (radši umře)

No, pravda, vlastně jsme se poprvé smáli, když se ve filmu objevila Lena Headey, kterou nám voiceover vnucoval jako nejkrásnější ženu historie. (Po tomhle filmu bych ji nechtěl, ani kdyby prosila, vypadá jako Lara Flynn Boyle v Muži v černém 2.)

Herecké výkony jsou tak nulové, že jsou dokonce nulovější, než v jednom z nejhorších filmů historie Plán 9. Plán 9 je totiž proti filmu 300: Vzestup říše učebnicí Stanislavského metody prožívání a ztělesňování.

V tomto filmu neexistuje herec, množství jehož výrazových prostředků by přesahovalo číslovku 1, vyjma těch, jejichž výraz má hodnotu: 0.

Jedním z nejhorších průšvihů filmu je to, že vždycky, když vás herci v obraze nejvíc nudí a chtěli byste se koukat alespoň na grafiku v pozadí, je grafika rozostřená, takže se musíte koukat na ty dva idioty.

Po této zkušenosti už nikdy nechci vidět herce, který se jmenuje Sullivan Stapleton (jeho nulový výraz budu muset absorbovat nejméně několik příštích inkarnací), a nic od režiséra jménem Simon Duggan. Ty dva debily, co psali scénář (Kurt Johnstad, Zack Snyder – jistěže vím, že to byl režisér prvního filmu:-) si taky poznamenám.

NEVER MORE!

Závěrem:

Obrázky rozbouřeného moře jsou moc hezké a v soutěži „Kolik lodiček se dá metodou Ctrl+C, Ctrl+V narvat do jednoho záběru?“ tento film vyhrává na celé čáře.

Jo, a:

Víte, co vznikne, když vezmete 300 nejhorších statistů na světě, dva nejmizernější scénáristy na světě a 65 milionů dolarů?

300: Vzestup říše.

Nechoďte na to. Neplaťte za to. Šlohněte to z netu. Zadara. Budete otrávení už jenom za ten čas, co jste věnovali stáhnutí.

Já, blbec, přispěl!

© Stanislav Hudský, 2014

Knihy autora: